1968 – potlačte kontrarevoluci

Od české hry dotýkající se citlivého tématu okupace roku 1968 by jeden čekal, že nabídne hru za české ""kontrarevolucionáře"". Ale kdepak. J&D Games se rozhodli hráče obsadit do role sovětského tankisty…

Přestože již o zrady států Varšavské smlouvy, konce Dubčekova "socialismu s lidskou tváří" a pražského jara uplynulo již více než pětadvacet let, téma je to stále živé a svým způsobem pro českou společnost velmi citlivé. Ostatně – větší národní ponížení už většina žijících Čechů nepamatuje. Jeden by tak čekal, že když už se některý z českých vývojářů rozhodne zpracovat hru založenou na této nepříliš oblíbené etapě novodobé československé historie, umožní hráčům stát se chrabrým vůdcem "kontrarevoluce" či organizátorem pouličních demonstrací a stávek. Ale ono ne. I když – od J&D Games, kteří vyrobili již tituly jako Picněte zloducha a datadisk Dvě věže, prakticky žádnou jinou než velmi kontroverzní hru nelze očekávat. A tak ani tolik nepřekvapí, že hra 1968 zpracovává osudy sovětského tankisty, zmateného "osvoboditele", který si musí poradit s rebelujícími Čechoslováky.

Samotná hra je opět vytvořena v programu Game Maker, což ji předurčuje spíše k jednoduššímu akčnímu založení. A přesně to se také stalo. V několika graficky stejnorodých úrovních je cílem posbírat pět bonusů v podobě rudého emblému zkříženého kladiva a srpu, přitom pak získat co nejvíce bodů zabíjením kontrarevolucionářů. Ti se v úrovních vyskytují ve dvou podobách. Rebelové modří jsou vcelku neškodní, takže je možné je volně přejíždět – za každou takovou krvavou skvrnu na ulici se úspěšnému tankistovi připíše tisíc bodíků. Naopak červeným je bezpodmínečně nutné se vyhýbat – jsou totiž vyzbrojeni výbušnými láhvemi, které neváhají v okamžiku své smrti použít. A takový výbuch tank citelně poškodí, takže po deseti podobných se zcela rozpadne a v efektním výbuchu ze sebe udělá hromádku šrotu a lidských ostatků.

Úrovně jsou viděny pohledem z ptačí perspektivy, vyskytují se v nich sem tam nějaké domy, keře, kterými je možné volně projíždět, automobily, které vybuchují, avšak bez nějakého negativního efektu, a pochopitelně všechny již výše zmíněné aktivní prvky. Grafické zpracování je dost slabé a oživují ho jen černobílé fotografie mezi jednotlivými úrovněmi, jinak jde o velmi jednoduše nakreslený tank a automobil plus kolečky znázorněné kontrarevolucionáře – nic k obdivování, žádná velká práce pro grafika hry. Jako hudba hraje do reproduktorů vcelku stylově stará sovětská hymna (možná vtipnější by byla ve své parodické verzi s textem začínajícím veršem "Seru, nerušte mě…", ale budiž), brzy sice začne lézt na nervy, ale možnost ji vypnout tu pochopitelně neabsentuje. Zvoučky jsou velice prosté, vcelku tak technické zpracování nelze hodnotit jinak než podprůměrně.

Problematická je i hratelnost. Ze začátku je zabíjení kontrarevolucionářů docela zábava, avšak tu kazí nepříjemné ovládání. Tank sám se pohybuje nejjednodušším možným způsobem pomocí kurzorových šipek, což je vcelku v pořádku, avšak velmi často se hloupě zasekne o roh budovy a prakticky s ním nelze pohnout, což je nepříjemné a iritující. Projíždět tak užšími uličkami je skutečně zážitek "pro bohy". Hra též začne kvůli stále stejnému prostředí být brzy stereotypní. Nicméně přesto jde oproti Picněte zloducha a Dvěma věžím od stejného autora o jasný kvalitativní skok k lepšímu. Je vidět, že se postupně učí využívat víc a více funkcí Game Makeru, takže možná další jeho tituly se již přiblíží hratelnostně nejlepším hrám z produkce vývojářů vyžívajících jeho služby. A to by už nebylo vůbec marné.