Pravidla hry Solitaire jsou zcela jednoduchá, avšak neúprosná. Vaším úkolem je složit všech 52 karet do čtyř balíčků od nejmenších po největší. Na začátku však máte sedm rozložených balíčků po jedné až sedmi kartách a zbytek v balíku. Abyste se dostali k zakrytým kartám, musíte se zbavit těch nad nimi. Karty v dílčích balíčcích smíte skládat sestupně dle hodnot, avšak mějte na paměti, že musíte střídat barvy.
Cílem vašeho snažení je nahrát co nejvyšší skóre. To se odvíjí dle několika faktorů. Po umístění všech karet máte jisté body za každou umístěnou kartu. Z toho se však pochopitelně strhává sto bodů, za každé překlopení balíčku. Nejzásadnější faktor, který se do skóre promítá, je však čas, který jste danou hrou strávili.
Vrhneme se na hodnocení zmiňované převratné 3D grafiky. Není co předstírat, řekněme si to na rovinu. Tři dimenze jsou tři dimenze, vypadá to velmi pěkně, ale někdy méně znamená více. A tak si na rovinu přiznejme, že klasické 2D zpracování je o mnoho praktičtější než, to, že si můžete zvolit přiblížení či úhel pohledu na hru. Kromě toho mě docela mrzelo, že velmi často se karty při přesouvání neukotvily a odlétly zpátky na své původní místo. A tak někdy musíte umísťovat několikrát, nežli se vám to povede. Avšak uvítací animace, při které probíhá rozdávání karet, i závěrná po úspěšném absolvování hry si zajisté chválu zaslouží. Jenže takovýto detail z hry neudělá nic převratného.
A tak se nám pomalu ale jistě blíží verdikt, který budu muset neúprosně vyslovit o několik řádků níže. Shrneme-li si všechny zmiňované aspekty hry, dojdeme ke krutému závěru. Hra totiž v principiální stránce nenabízí nic inovativního a po stránce zpracování sice disponuje úžasnými možnostmi, které však dle mého názoru přehlednosti a kvalitě hry nijak nepřidávají. Proto budu muset hodnotit lehce nadprůměrnou známkou, kterou je právě číslo 6. Pokud si však o 3D zpracování myslíte něco jiného než já, neváhejte a vyjádřete se do naší diskuse.