Kloonigames v minulosti chrlilo jednu nezávislou mini hru za druhou a i když doba jejich vývoje byla ohromně krátká, vždy díky originalitě hravě porážely většinu konkurence. 4 Minutes and 33 Seconds of Uniqueness je vlastně první pořádný pokus po Crayon Physics Deluxe, který byl určen do jedné ze soutěží. Konkrétně šlo o Nordic Game Jam s tématem „dokud budeme mít jeden druhého, naše problémy nikdy neskončí“. A toho se pochopitelně Petri Purho musel chopit z naprosto odlišného úhlu než ostatní a jeho projekt dostal ocenění za inovaci.
Bohužel jsou jeho inovační prvky natolik radikální, že hodnotit klasické prvky hry v tomto případě prakticky ani nelze. Na grafice bychom totiž 
mohli tak akorát pochválit zvolené dvě barvy – bílou a černou. Obrazovka je totiž zprvu černá a následně se po malých kouscích mění v barvu bílou. Také hratelnost je tak trochu na pováženou, neboť od vás prakticky není požadována žádná akce, která by klání rozhodla, a když nemůžete výrazněji ovlivnit výsledek, vlastně se ani o hratelnosti mluvit nedá.
Na následujících řádcích prozradím, oč se vlastně v projektu jedná, čímž téměř zkazím celou pointu hraní – pokud si tedy na celý problém chcete přijít sami, následující řádky raději přeskočte a okno zcela zavřete. Pokud si všimnete po spuštění hry, otevře se vám černá obrazovka, ale zleva se pomalu posunuje bílý proužek, který s každou sekundou nar
ůstá. Konkrétně se zvětší 273 krát. Pořád v tom nevidíte žádnou souvislost: Zkrátka a dobře sekundu po sekundě se posunuje od levé strany směrem k té pravé a vyhráváte v momentě, kdy se dotkne té pravé. K tomu ale jen tak nedojde, a pokud si hru vpustíte v nesprávný moment, stane se že se na vašem monitoru ani dlouho neohřeje a prostě spadne. To může indikovat technické problémy, tím se ale nesmíte nechat odradit a postupně se dopídíte i tomu oč zde běží. Nápad je to věru originální – ihned po spuštění hra kontroluje, jestli kdekoliv na světě v daný moment někdo nehraje tu samou hru. A to samé dělá každou sekundu. Pokud najde kdekoliv na světě jediného hráče, který si projekt pustil a hry běží současně, prostě je shodí. Jedinou možností jak vyhrát je tedy být jediný na světě, který ji bude hrát po dobu 4 minuty a 33 sekund.
Připadá vám, že to snad ani nemůže být zábava? Není to tak docela pravda a poté co se vám jednou alespoň trochu zadaří, budete opakovaně testovat zbytek světa – takže tam přeci jen nějaká hratelnost je. Je jí ale neskutečně málo a ne každý ji objeví.
