Resistance – otravující bugy (ve všech smyslech)

Kde je betetast sprostým slovem, nepomůže ani svěcená voda.

Resistance

Resistance

Ustrnutí ve vývoji není hezká věc. Na šedesátníka chovajícího se jako puberťák je stejně nehezký pohled, jako na hru z roku 2011, jenž je inspirována Counter-Strikem. Od zbraní přes design levelů až po grafickou stylizci působí Resistance jako kdyby k nám propadl z počátku milénia. Žel bohu se nejedná o retro poctu starým dobrým střílečkám, ale o ukázkový příklad úděsného programování, jež ve své aroganci zřejmě zcela opomenulo na vychytávání chyb.

Zaprvé, Resistance neměl vůbec špatný záměr. Působí jako nezávazná 3D akce, ke které se budete chtít vracet. Obsahuje řadu klasických existujcíích zbraní, z nichž většina bude dokonale známá právě hráčům CS.  Příběh dává tušit cosi o teroristické organizaci experimentující s genetickým inženýrstvím, a tak by chtěl nabídnout jak inteligentní vojáky, tak i děsivou leč tupou zvěřenu. To celé je zaobaleno v enginu zdálky připomínajícím první Half-Life. 

Resistance

Zadruhé, Resistance neměl vůbec žádné scénáristy. Od počátku do konce tak na hráče valí různé mise, ale nepodává nejmenší vysvětlení proč je vlastně nutné vpadnout do zámku a postřílet v jeho sklepení přerostlé arachnidy. Stejně tak nepodává vysvětlení o cílech misí či dějových zvratech – o to je pak větší hráčův údiv, když se po ukázkově splněné misi jeho postava probouzí ve vojenské cele. Hra tím zcela selhává ve svém singleplayerovém meritu.

Zatřetí, Resistance by neměli hrát cholerici. Výskyt chyb na čtvereční metr totiž dává náklep snad i kultovní akci Sin a zcela běžně se tu dějí prasárny typu nepřátelé zaseklí ve zdech, odkud vás přesto radostně kropí, aniž byste měli nejmenší šanci jim to vrátit. Tedy, pokud vám hra nespadne při načítání a nevezme sebou z gruntu rovnou celý systém. Přitom akce jako taková, když se vám zrovna vyvarují bugy, přitom působí dobrým dojmem.

Resistance

Současná nehynoucí láska mainstreamovýho herního průmyslu k 3D akcím by mohla vytvořit falešný dojem, že vytvořit dobrou střílečku je podobně snadné jako prohrát v kasínu výplatu. Akce zná přece každý, na internetu se válejí již připravené herní enginy i modely, a dohromady to slepí i středoškolský programátorský nekňuba. Resistance ale znovu připomíná, že i leckteré nepovedené akce si připsaly to významné prvenství, že v průběhu hraní alespoň nespálily počítač.