King of the Streets –pouliční mlátičkou

Bojovková hra z těch nejnižších sociálních prostředí překvapí tím, jak moc se nepodobá svým žánrovým konkurentům.

King of the Streets

King of the Streets

Co do hratelnosti, je King of the Streets úplně klasickou bojovkou. V ringu proti sobě v pohledu zboku bojuje dvojice panáků, kteří si dávají na budku tak dlouho, dokud jednomu z nich nedojdou životy. To probíhá tradičním mlácením do klávesnice, buď repetetivně do několika tlačítek pro základní chvaty, profesionálové se ale snaží využít komb mnoha kláves pro obzvláště vypečené zásahy. Po vítězství následuje druhé, popřípadě třetí kolo, a nakonec se objeví obligátní nápis „FINISH HIM“, značící čas pro zapití výhry. Potud se v žánru bojovek nic moc nezměnilo od prvního Street Fightera do toho současného.

King of the Streets

Na rozdíl od řady konkurentů má King of the Streets tu markantní výhodu, že není postavena na zprofanovaném bojovkovém enginu MUGEN. Ten byl vytvořen k ulehčení práce talentovaným autorům, ale, jak už to bývá, ve finále způsobil spíše zavalení scény hrami, které jsou si podobné jako vejce vejci. King of the Street je ovšem jiná káva, a ačkoliv je hratelnost ve finále skoro stejná, je sympatické, že titul svého hráče oslovuje trochu jiným vizuálem a trochu jinými technika. Například příběhem. 

King of the Streets

Samozřejmě lze hrát trénink či boj jeden na jednoho, a to proti počítači i živému člověku, ale prim zde hraje příběh. Ten jako by byl vystřihnutý z béčkových filmů v době největší slávy bojových snímků. Každá z osmi postav jde ke svému cíli, totiž vítězství na velkém turnaji, ze svých vlastních důvodů. Ačkoliv je jejich konečná je vždy stejná, je chvályhodné, že si svého hrdinu v nabídce najde každý. Ať už jde o policistku nasazenou v utajení či o pouličního psychopata, který od dětství nezná nic než zabíjení, vybere si kdekdo.

Byť by se dalo namítnout, že „jde pouze o hru“, je vyloženě škoda, že King of the Streets nepřitlačil na strunu sociálního komentáře. Díky tomu by se totiž mohl směle zařadit po bok právě těm nevychvalovanějším dílům svého žánru. Nicméně, ať už za inovaci na scéně, či za vizuál podobající se kultovní Wrestling Mania, přesto je třeba mu udělit pořádnou pochvalu.