Prison Break – vzpoura utopená v polygonech

Akční jednohubka o likvidaci vzbouřených vězňů připomíná zašlou slávu kolejnicových stříleček.

Prison Break

Existuje jeden drasticky přehlížený koncept jménem "kolejnicové střílečky" (rail shooter). Ačkoliv se jedná o 3D hry, pohyb hráčovy postavy je v nich drasticky limitován, přesněji řečeno omezen na dráhu předem vybranou vývojáři. Panák sám dojde do určité lokace, vy zlikvidujete padouchy (dříve bylo samozřejmostí kolejnicovou střílečku hrát s lightgunem) a panák sám dojde do další lokace, kde se proces opakuje. Ačkoliv to může znít archaicky, nový představitel tohoto žánru se jménem Prison Break dokazuje, že kolejnicové střílečky ještě zdaleka neřekly své poslední slovo.

Prison Break

Prison Break

Jak napovídá název, v Prison Break potlačujete vězeňskou vzpouru. Se stejnojmenným seriálem hra nemá společného vůbec nic, snad kromě svého prostředí. Hrajete totiž za bachaře vybaveného šestiranným koltem, přičemž cílem je vyčistit jednu velkou vězeňskou halu. Na nesmrtící metody zapomeňte – stejně jako vy máte bouchačku, i vězni jsou vybaveni vrhacími noži. Začíná krvavá jízda za potlačením vzpoury skrze likvidaci všech jejích účastníků.

Prison Break se sice nesnaží o nějakou realistickou simulaci vzpoury (ke své škodě), přesto jde o trochu více, než jen samovolné klikání myší na vězně. Velmi vtipným prvkem je možnost vržené nože sestřelit, což je podstatné kvůli naturelu celé hry – titul obsahuje jediný level, ale kvůli nemožnosti ukládat není tak snadné jím projít na první pokus. Dopředu daný postup navíc určuje tempo hry

Nenechme se mýlit! Byť obecný konsensus pravidelných hráčů je, že otevřené hry (jako Fallout nebo Deus Ex) jsou lepší než hry naskriptované (jako Call of Duty), ani dopředu nalinkované tituly nelze podceňovat. S pořádným příběhem a správným dávkováním akce si i takové hry lze užít, a Prison Break nám to dokazuje. Jde o jednoduchou zábavu – to ale neznamená, že zde není místo pro další invenci.

Žánr kolejnicových stříleček se už řadu let nachází ve stavu klinické smrti. Čas od času je resuscitován kvůli horší technické zdatnosti konzolí, obecně je ale zoufale podřízen diktátů stříleček s “neomezeným“ pohybem. Přitom hry jako Modern Warfare profitují (v kampani a částečně i hře více hráčů) právě z toho, že maximálně limitují hráčovy možnosti podobně jako kolejnicové střílečky – skoro se nabízí alegorie na to, že jde o “dálnicové střílečky“, kde sice musíte jít jednou určitou ulicí, ale můžete si vybrat cestu po levé nebo pravé straně.

Prison Break

Prison Break

Jednohubka Prison Break umně naznačuje, že minimálně nezávislá scéna by si měla rozmyslet své hanění kolejnicových akcí. Nabízejí slušnou zábavu, a s dobrým příběhem nebo originálními elementy by nešlo o tituly natolik odlišné od toho, co frčí v těch nejkomerčnějších kruzích.