The Mask Reveals Disgusting Face skvěle stupňuje atmosféru strachu

V tomto pixelovém hororu hrajeme za muže, jehož depresivní porucha se prolnula s realitou a on zjišťuje, že je uzavřený se svými monstry v opuštěném domě. Zápletka pro horor trošku univerzální, pravda. Ale samotná atmosféra je vystavěna výborně.

Hra s trochu lyrickým názvem The Mask Reveals Disgusting Face je psychologický horor v retro stylu, v němž se jako osamělý člověk s psychickými poruchami musíte utkat se zhmotněnými projevy svého vlastního strachu. Ačkoliv graficky na to hra možná nevypadá, má stísňující atmosféru, kterou vydatně a chytře dávkuje a podporuje všemožnými způsoby. Škoda jen, že je tak krátká. Na druhou stranu si můžete vybrat ze dvou různých konců.

The Mask Reveals Disgusting Face je jedním ze zástupců oblíbeného žánru tzv. pixelových hororů, tedy hororových her, které jsou graficky záměrně provedeny v retro stylu. Často jsou v nízkém rozlišení, s minimalistickými texturami a mnohdy i velmi krátkým dohledem hráčovy postavy. Jednak je pro autory udělat takovou hru snazší a pak také není tajemstvím, že horory v takovém stylu mají velmi specifickou atmosféru.

A tato hra potvrzuje pravidlo. Dům, ve kterém se příběh převážně odehrává, je opravdu vykreslený snad jen ve dvou barvách, všude samá hrana, textury jsou přímo odpudivé a mnoho předmětů kolem jsou jenom 2D sprity. Jenže jak věděli staří Řekové, i na malém pódiu se dá rozehrát velké drama.

Hlavní hrdina je postižen diagnostikovanou depresí, která se i přes úsilí doktorů a známých neustále zhoršuje. V jeden moment se odloučí od svých milovaných natolik, že začne hloubat o tom, zda ho jeho blízcí úplně nezatratili. Léčbu přerušuje a odjíždí na venkov, do opuštěné chaty, kde se, jak doufá, ukryje před světem a jeho stav se zlepší. Jenže, stane se přesný opak. Kolem domu se jedné noci objeví obrovská a nepřekonatelná mříž. Navíc se zdá, že hrdina není v domě sám.

Atmosféru, kterou hra dokáže s tak omezenými prostředky vytvořit, by jí mohly závidět jiné, mnohem nákladnější projekty. Retro zpracování na tom má velký podíl. Kolem vás je jakoby neustále tmavá mlha, nevidíte dál než na pár kroků. Venku burácí zesilující vichřice a zvuky ze druhého podlaží vám na čele vykouzlí kapičky chladného potu. Samozřejmě, stejně jako u jiných hororů se doporučuje hraní v noci a se sluchátky.

Už tak silný dojem hra neustále stupňuje všemožnými prostředky. Podivnými zvuky, ještě podivnějšími psaníčky, krvavými fleky na podlaze a nebo třeba tím, že vám hned na začátku poví, že v domě nejste sami. Mezi tím musíte nacházet klíče, baterie, otevírat sejfy a podobně.

Největší vadou hry je její herní délka. Skvělou atmosféru si budete užívat možná tak deset, maximálně patnáct minut. Na konci si sice můžete vybrat ze dvou závěrů příběhu, ale i tak jde jen o malou náhradu za krátký zážitek. Takže jde o takovou děsivou jednohubku před spaním.