A Bit of Fujitsu – šla jednička do světa

Už jste si někdy bědovali, že se váš superrychlý a ultramoderní, za nekřesťanské peníze pořízený notebook chová jako jeho mnohem levnější a zastaralejší bratříček?

bitoffujitsu_02

Bootuje pomalu jako v kamenných dobách kolem roku 1995, kdy vrcholem moderní techniky byla disketová floppy mechanika a hitem sezóny se stal první více či méně vyladěný grafický operační systém? Načítá se vám váš "Win" účet pomaleji, než vaše babička běhá, ačkoliv je již dávno po smrti? Trvá rozbalení nabídky déle, než reklamní přestávka na našich komerčních televizích? Ano? No, nejste na tom ještě tak špatně. Mizí vám složky a ikony z vaší tolik opečovávané pracovní plochy? Aplikace se vám hroutí s takovou frekvencí, že je ani nestačíte zapínat? Průzkumník provedl neplatnou operaci a byl ukončen? A správce úloh se odmítá zjevit? Stačí už jen počkat na modrou obrazovku smrti a radovat se, že to, tak málokdy používané tlačítko pro restart, zase jednou vyřeší. A kde že se stala chyba? Snadná odpověď: Na začátku stojí jeden bit ze strojového kódu, který si zčistajasna usmyslel, že se půjde projít a přitom najde odpověď na otázku o své existenci.

Předchozí výčet nepříjemných událostí by se stal na regulérním notebooku, ovšem ne tak na výrobku od Fujitsu, kde se vlastně celý příběh naší malé jedničky odehrává. S počítačem od této firmy totiž jeden zatoulaný a zvědavý bit ani nehne a tak se můžeme vydat na cestu skrze fungující systém hardwaru takového notebooku.

Ke hře "A bit of Fujitsu", příspěvku do kreativní soutěže firmy Fujitsu od Marka Heřmana, jsem přistupoval s jemným pesimismem, ale nyní, když jsem již nasál a pochopil, čím jest tato hra silná, musím kvitovat na čtenáře, aby si tuto českou a tudíž na nás naší rodnou "hatmatilkou" mluvící hru zahráli také. Příběh naší "jedničky" (čímž míním regulérní jméno hrdiny hry), začínající na pevném disku a vydávající se skrze datové toky k RAM paměti a všemocnému Fujitsu za osvícením, je dosti krátký a tak ani nevadí nepřítomnost možnosti hru uložit a znovu nahrát, čemuž je naštěstí přizpůsobena i obtížnost hry a tak není těžké po chvíli přemítání povětšinou zajistit, co se po vás v té či jiné obrazovce vlastně chce. A pokud již opravdu není jiné cesty, můžete si vždy návod "vygooglit", jak říkají sami autoři v nápovědě. Která se objeví vždy, když v jedné lokaci setrváváte příliš dlouho.

Co "AboF" skutečně vyzdvihuje kromě námětu, je zcela jistě hudba, která je dle mého skromného názoru skvělá, ačkoliv není původní od autora hry, ale převzatá a humor, který autor vmísil do cesty naší "jedničky" skrze komponenty počítače. Hned na začátku se od "nuly" dozvíme, že nemá smysl se jí ptát na otázku smyslu života, protože není žádný Bitágoras a přes funkčnost, která je vlastní všem věcem uvnitř počítače a ideovou stylizaci hry se o dveřích mezi lokacemi vtipně dozvídáme, že nejsou žádná sběrnice či harddiskový spínač, ale jen prostě dveře.

Setkání se s dvoujádrovým procesorem, kdy jedna část je "inteligenčně více nadaná", než část druhá je dalším momentem, kdy jsem se u hraní jemně pousmál. Samozřejmě, humor v této hře je dosti oborový a specializovaný, ale já věřím, že alegorii na příběh "koblížek jde do světa" si i přes jednoduchost grafiky i díky podařenému dabingu užijí i ti, kdož nemají tolik zkušeností se světem hardwaru jako naše toulající se "jednička". Až vám tedy příště zase spadne počítač radujte se, neboť to se zrovna jeden malý bit rozhodnul, že zjistí, kdo vlastně ten velký Fujitsu je.