A Game with a Kitty 2: Darkside Adventures - hvězdná variace večera

Na pokračování A Game with a Kitty jsem se těšil snad víc než na Štědrý den. Není proto divu, že se mé srdce rozbušilo vzrušením, když jsem pak spatřil vysněný nápis ""download"" v nejnovějším updateu na Bernieho stránkách. Vyplatilo se ono čekání?

"V jednom rohu vesmíru je místo, kde fyzikální zákony ani logika nehrají přílišnou roli," tak zní volná parafráze úvodu, jež vás seznámí se světem "Darkside Adventures", v němž později strávíte několik úctyhodných hodin. A nutno dodat, že tento popis je víc než trefný. 

Zmocnivše se tak postavy vrchního kancléře, vydáváte se na záchranu princezny vstříc právě takovému světu. Světu jehož nástrahy jsou rozličné a díkybohu i mimořádně zábavné. Bernie se na gamedesignu vskutku vyřádil a tak se můžete těšit na opravdu solidní kopu rozsáhlých levelů skýtajících širokou sortu platformových triků. Ať už jsou to mizící plošiny, celé pohybující se stěny, sestavy zdí lákající k mohutným trikům při šplhání na ně, protivítr, využití ostatních obyvatel Darksideu jako odrazových plošin, stěny zbořitelné bombou, trampolíny, jež můžete libovolně přenášet, mosty ukotvené na dně jezera, souboje s bossy, chlápek somrující hvězdy výměnou za poskytnutí svých beder jako plošiny, chrliči anebo výtahy, nepřestanete prahnout po odhalování a zdolávání dalších nástrah. 
Navíc, stejně jako jeho předchůdce, i Darkside nabízí poměrně široké spektrum vlastností, jež si vaše postava v průběhu hry osvojí. Od základního zrychlení pohybu hrdiny, přes dvojskok, trojskok až ke klouzání po zdech. S takovou sestavou pohybů se zvládnete dostat téměř kamkoliv, ruku v ruce s tím však vzrůstá i nedosažitelnost oněch míst, která musíte zdolat. Jak vidno, hra nabízí ryzí vyžití všem plošinovkovým fandům a připočteme-li i solidní a relativně pohodlné ovládání, získáváme silně nadprůměrnou hopsačku, skýtající téměř vše, co k žánru patří.

Přesto se však najde pár neduhů, jež hře musím vytknout. Pochopitelně vypichuji spíše prkotiny, ale tak je to vždy, jste-li oblaženi něčím téměř dokonalým. V prvé řadě bych Berniemu vyhuboval za ukecané rozhovory před každým soubojem s bossem, které není možné přeskočit a které si musíte po každém svém selhání během souboje znova přečíst. (Vězte, že porazit bosse není jednoduché a dialogy jsem tak viděl tolikrát, že je umím odříkat téměř zpaměti). Pochybný je i způsob jakým autor natahuje herní dobu, když vás nutí vracet se do levelů, které jste již dohráli abyste sesbírali dostatečný počet krystalů potřebný k propuštění výš. Nutí tak sice lenivějším hráče, aby občas zapojili do hraní i hlavu a odhalili jak se k těžko dostupným krystalům dostat, avšak zároveň k této činnosti nenabízí nové prostředí a tak je ve snaze postoupit dál poněkud demotivuje. Lehce nevyvážená je i obtížnost jednotlivých úrovní, tím však výčet hlavních negativ končí.

Opomenout si rozhodně netroufám vizuální zpracování. Byť hra, stejně jako její předchůdce, běží v minimalistickém rozlišení 320x240 pixelů, Bernieho pixelart doznal výrazného pokroku a patří k naprosté špičce na freeware scéně. Nejde zdaleka tolik o technickou, či realistickou dokonalost, nýbrž o míru imaginace, kterou autor ve svých malbách hráčovu oku nabízí. Svět hry je mimořádně rozmanitý, s určitým nadhledem se dá říci, že i neviděný a z "titleové" hranatosti, jež bývá obvykle záporem, si tvoří ctnost. Pohyb hrou je bohatou pastvou pro oko a byť někomu může připadat pojetí Darkside až příliš dětské, nemá ve svém žánru výraznější konkurenci. Ani hudební doprovod nezaostává, to však u A Game with a Kitty stalo již dobrým zvykem. 

Co říci na závěr? Darkside je úctyhodným pokračovatelem svého staršího bratra. Nabízí vše, co byste od něj čekali a něco navíc k tomu. Přesto si netroufám udělit mu stejně vysoké, či dokonce vyšší hodnocení než prvnímu dílu. K překonání vlastního stínu je totiž třeba větší odvahy a invence. Dle toho, co však Darkside naznačuje již teď, si troufám tvrdit, že Bernie je na nejlepší cestě to dokázat.