Je pondělní ráno a vy jste zcela neobyčejně v dobré náladě, neboť právě v tento den normálně pospícháte do práce. Dnes je to však jiné. Pěkně jste si přivstali, takže váš šéf si nebude moci – jako tomu obvykle bývá – stěžovat na to, že jste jdete pozdě. Nicméně váš šéf bude v kanceláři už před vámi, protože je jedno, jak brzo přijdete, vždycky tam bývá. Sedí ve své pracovně, pracuje na počítači... Kdybyste tak jednou mohli být v práce před ním! S těmito myšlenkami a vzpomínkami na události minulého týdne přijíždíte ke svému pracovišti, kde najedou spatříte šéfa, jak stojí venku a vypadá úzkostlivě. Co se proboha stalo?
Po příchodu do kanceláře zvoní telefon, v němž nějaký anonym oznámí, že do budovy umístil dvě bomby a po skončení vašeho telefonátu je aktivuje. Tady už přestává všechna legrace, co říkáte? Ale jelikož máte pro strach uděláno a navíc se z budovy nemůžete dostat, nezbude vám nic jiného, než si s bombami poradit sami a deaktivovat je. Tak s chutí do toho a půl je hotovo!
A long 15 minutes sám autor charakterizuje jako explozivní mini-adventuru a nám nezbývá než s ním souhlasit. Samotná myšlenka, že na hru máte omezený čas, není nijak novátorská, ale rozhodně její implementace potěší, protože se zase v tolika hrách nevyskytuje. Podle zvolené obtížnosti (na výběr jsou hned tři) se vám totiž určí časový limit pro deaktivaci bomby. A věřte nebo ne, i ti zkušenější adventuristé budou mít co dělat, aby vše stihli na obtížnost nejlehčí. Pohybujete se sice v hodně omezeném prostředí vaší kanceláře kdesi na okraji Londýna, ale právě možná proto to chce ještě více přemýšlet a namáhat si mozkové závity. Objektů, které lze sebrat, je minimum, stejně jako postav, s nimiž byste mohli zapříst rozhovor.
Celá hra je fotorealistická a při její výrobě stál na prvním místě digitální fotoaparát. Čas od času tu sice najdeme na nějaký ten čistě renderovaný model (např. postava nervozního šéfa, stepujícího před kanceláří; téměř všudypřítomné myši apod.), nicméně těch tu je opravdu minimum. Jelikož vše sledujete z pohledu vlastních očí, je docela dost možné, že při hraní rychle zabloudíte, proto by přišla hodně vhod alespoň nějaká mapa nebo by stačilo vyznačit všechny aktivní směry, kudy se lze vydat, poněvadž není těžké přehlédnout některé z míst, kam se lze vypravit 
(kurzor myši se na takovém místě změní ve směrovou šipku).
Celkově vzato není hra A long 15 minutes nijak špatnou. Grafiku nemá smysl moc hodnotit, avšak jednotlivých obrazovek je několik desítek, což s sebou nese zábavu na dlouhé minuty. Tedy pouze na tu dobu, než vybuchnou bomby, poté musíte hrát znovu;-). Rozehranou hru lze kdykoliv v průběhu hraní uložit a později se k ní vrátit. Zvuková a hudební stránka je sice trošku slabší, ale nad tím se dají trochu přivřít oči. Snad jen výsledná velikost mohla být o něco menší, ale podobné výtky bychom mohli mít i u spousty dalších her. Jste-li skalními fanoušky adventur, rozhodně doporučuji vyzkoušet!
