Affenitaet – ze života chamtivých primátů

Arkáda z produkce německé Akademie her, ve které opice skáčou, kouzlí a místo banánů sbírají peníze.

Affenitaet

Ačkoliv je Affenitaet zajímavou hrou už jen svým podivným názvem, je to také technicky velmi dobře podaná 2D plošinovka s netradičním hlavním hrdinou: Opičákem nadaným magickými schopnostmi. Hra sice staví svůj případný úspěch především na jednom originálním prvku hratelnosti tak, jak to většinou arkády dělají, přesto je hrou, která zábavu svým hráčům zcela jistě přinese. Zajímavostí je, že byla zcela vytvořena několika studenty prvního ročníku oboru herního designu na německé Akademii her.

Ani se nenadějete, nevyslechnete si vlastně ani žádný úvod do příběhu a už se snažíte procházet první úrovně hry v kůži, či spíše kožichu jedné obdivuhodné opice. To, že hra vlastně neobsahuje děj není ani tak na škodu, prostě jen děláte to, co zástupci primátů v hlubokých pralesích dělají: Skákají a... Sbírají peníze? No, tak je to prostě jedna opravdu hodně chamtivá opice.

Kromě klasického skákaní, vyhýbání se propastem, ostrým kůlům a koulejícím se balvanům dokáže náš bezejmenný opičí hrdina také využít jakési svojí zvláštní schopnosti, po které se jmenuje celá hra. Dokáže kolem sebe vytvořit neobvyklé silové pole, které reaguje na různě a často se vyskytující krystaly. Ty jsou rozesety po každé úrovni a mají rozličné schopnosti, stejně jako barvy. Z těch nejzákladnějších jsou to třeba krystaly žluté barvy, které opičákovi umožní výše skákat, protože jej odpuzují. To samozřejmě v případě, že používá svou schopnost, tedy, že hráč drží klávesu. Fialové jej pak v takovém případě naopak přitahují. Vypadá to celé na první pohled poměrně jednoduše, ale věřte, že opak je pravdou. Než se vůbec naučíte, kdy správně zmáčknout klávesu a kdy ne, uplyne celkem dost času vašeho hráčského života. V pozdějších úrovních, kterých je dohromady patnáct, jde situace tak daleko, že hodinářsky precizní použití této schopnosti je potřeba k překonání celých levelů, protože podlaha je plná ostrých kůlů. Kontakt s nimi znamená restart celé úrovně. Ano, i Affenitaet je arkáda s nemilosrdným systémem: Jedna chyba, začněte znovu.

Na druhou stranu, když už si zvyknete na divné opičí hekání, když hrdina bídně zhyne, jistě oceníte velmi vyspělou technickou kostru celé hry. Grafika je poměrně pohledná i při vyšších rozlišeních a prostředí se alespoň barevně či stylově mění téměř úroveň od úrovně. Koho nakonec omrzí i temné bubnové pralesní rytmy, kterými hra útočí na naše uši, může hudbu prostě vypnout, čímž se zbaví i onoho hekání. Myslím, že pokud přenesete přes srdce vysokou náročnost (nebo ji spíše vyhledáváte) a s tím spojenou možnost rychlého průletu vašeho počítače skrze zavřené okno, pak vám hra má co nabídnout.