Hned po prvním zpuštění mě zarazila druhá věc – nesmyslné ovládání. Chození někde na numpadu, stejně tak otáčení a střelba na mezerníku – tak kostrbaté nastavení jsem ještě neviděla. Těsně před tím, než hra definitivně letěla z mého harddisku jsem nahlédla do menu – ano nastavení lze díky bohu změnit a to poměrně jednoduchým způsobem. I tak jsem ale nedospěla ke zcela ideálnímu nastavení a kupříkladu možnost otáčení pouhým pohybem myši chyběla opravdu citelně.
I tak si ale na hratelnost za chvíli zvyknete a postupem času se vám dostane do krve. Ostatně Aleph One: Marathon 2 není ničím jiným, než pouhou tuctovou akcí, založenou na zabíjení nepřátelských jednotek pocházejících většinou z mechanických potvor. Ty jsou mnohdy létající a pokud se snad zrovna neobjeví, rychle je zastoupí dvounozí společníci. V obou případech míří bez váhání na vás přesně ve chvíli, kdy se objevíte v jejich zorném poli. Naštěstí je vám hned do začátku svěřena základní zbraň a několika přesně mířenými ránami skolíte nepřítele k zemi. Ta se objeví i v multiplayeru, který je snad ještě rozsáhlejší než část pro jednoho hráče. Nabízí totiž několik herních módů, mezi nimiž nechybí Kill the man with the ball, Every man for himself, Co-op a mnoho dalších.
K mému zklamání tedy Aleph One: Marathon 2 nebyl tou očekávanou střílečkou, na níž jsem se při stahování těšila. Zároveň se ale nejedná o hru vyloženě špatnou, doporučila bych ji však spíše herním pamětníkům. Co se hodnocení týče, jen ta obsahovou stránku a široké možnosti multiplayeru musím udělit průměrnou pětku.