Shodou okolností se mi do ruky dostaly dvě podobné a přesto diametrálně odlišné hry od vydavatele MyPlayCity (záměrně nepíšu nové, protože u otrokářské manufaktury MyPlayCity jeden nikdy neví, jestli nerecenzuje přejmenovanou verzi něčeho starého). Na rozdíl od Orbital Destruction je Alien Outbreak 2 graficky poměrně chudou a shora viděnou arkádou zdálky připomínající Raptora. Přesto platí, že se špetkou agresivních sklonů se u hry pobavíte, a že ji stačí hrát s prstem v nose.
Jako slovutný heroický hrdina se vydáte vstříc nekonečným šikům čtyř emzáckých ras útočících na systém Galarion. V řeči matematiky to znamená více jak 80 prostředí a 32 unikátních nepřátelských plavidel; od sebevražedných stíhaček přes minolovky až po osm unikátních bossů. Nesmím zapomenout ani na třináct zbraní a rozdílné power-upy. Zkrátka tradiční nálož, bez které by žádný vývojář arkády nevystrčil hru na internet.
Navzdory tradičnímu nápadu se ale Alien Outbreak 2 vyškrábal na nadprůměrné hodnocení. Pominu-li potencionální inkopetenci recenzenta, muselo to mít nějaké důvody. V prvé řadě jde o svižnost. Zvykli jsme si vídávat graficky namakané akce plné mastodontních detonací, které se ale plouží líně jako vorvaň nadopovaný váliem. Třeba i v povedeném Astro Avengeru 2 se vaše stíhačka pohybovala poměrně pomalu. Alien Outbreak 2 naproti tomu přichází s primitivním ovládáním myší a jednoduchou grafikou, díky které hra jede jako po másle. Hratelnost tentokrát nepramení z nějakého více či méně originálního nápadu (jako to má ráda indie scéna), ale z plynulosti, jakou se hra řítí kupředu.
Samozřejmostí jsou i další komponenty dobré arkády. Zmíněné vydatné power-upy urychlují destrukci, přitom ale nejsou samospásné. I s plným zdravím můžete v Astro Avengeru 2 zemřít nepříjemně rychle. Zároveň ale hra není příliš obtížná, a právě tímto vyvážením si zapisuje další body do hodnotícího skóre. Naopak zamrzí prakticky absentující příběh, nápaditější prostředí i více možností v gameplayi.
Nebudete daleko od pravdy, pokud Alien Outbreak 2 (někde k vidění ještě s přízviskem Invasion) zařadíte do nekonečného proudu generických arkád, kterých je dvanáct do tuctu. Přesto ale platí, že hra má několik drobností, které z ní dělají zábavný kus pro každého příznivce bezhlavého střílení.