Na dvourozměrné ploše máte vesničku, z pravé strany na ní postupující Stíny a nad tím vším - nebe plné hvězd. Jako čaroděj máte bohužel pouze jedinou schopnost – přejetím myši po hvězdě ji „strhnete“ z nebe a ona bude následovat kurzor. Alespoň dokud tuto hvězdu nemrsknete po jednom ze Stínů, čímž ho zlikvidujete. Jeden stín, jedna hvězda. Reálnou fyziku nechce spát, hvězda se „stržením“ nezvětší na svou skutečnou velikost. Najednou můžete stáhnout kolik hvězd chcete, útočící Stíny vám ale moc času k přípravě nedávají.
V praxi tak pouze myší střídavě přejíždíte po hvězdách a stínech. Pokud by hra měla tisíc kol, byla by to asi nuda, nicméně pouhých 25 kol, či lépe stupňů obtížnosti, vystačí, abyste se zabavili. S každým dalším kolem se Stíny zrychlí a přibude jich. Ve vyšších kolech se už nestíháte bránit, hra začíná vyžadovat základní taktiku „kde stahovat hvězdy dříve a kde později“, musíte počítat se ztrátou určité části osady. Je mi naprostou záhadou jak dohrát poslední übertěžké kolo.
Jednoduchá grafika se hodí k pohádkovému pojetí a krátké době hraní. Na druhou stranu, může vadit brzká repetetivnost, primitivnost a nakonec i pouhý jediný scénář. Tohle je trochu dvousečná kritika, protože co přidat do takto jednoduchého nápadu?
Byť bych rád přiklepnul zajímavému čerstvějšímu titulu bodík navíc, brání mi v tom výše zmíněné nedostatky. Pokud ale máte rádi alespoň trochu originálnější herní koncepty, určitě ASFS vyzkoušejte. I kdyby vás nebavil, alespoň to zjistíte během několika prvních sekund.