Another Tower zkrátka nabízí velmi jednoduchý námět, který ale neznamená ošizenou hratelnost. Na vás pouze zpočátku bude vybrat si pro vás vhodný mód. Pokud jste naprostými začátečníky a nikdy jste nic podobného nehráli, doporučuji mód tréninkový, kde vás nepohání otravný časový limit. Vše si můžete tak v klidu vyzkoušet a připravit se na hru naostro v některém z dalších módů. Ve všech pak půjde snad o to jediné. Ovládání je umístěno na myši, jejímž kurzorem budete pěkně jednu po druhé brát kostičky nacházející se ve spodní části ledabyle poházené, a to bez většího systému. To je záměr, fazónu jim totiž musíte dát až vy s vaší myší. Stisknutím levého tlačítka jednoduše aktivujete kurzor, který uchopí kostičku, nacházející se pod ním. Takto s ní můžete volně manipulovat a to až do chvíle, než levé tlačítko opět povolíte v té chvíli, se začne kostka opět řídit jednoduchými pravidly gravitace a padat směrem dolů. V ideálním případě by ale spadnout neměla a měli byste ji usadit na její kolegyně, které tak spolu budou tvořit výslednou věž, o kterou zde vlastně jde především.
Ve všech módech tedy bude vaším úkolem stavět věže a to do předem zapsané výšky. Ta je jasně naznačena za pomocí ostré bílé čáry. U té vás možná překvapí, že vlastně není finální a ve většině módů se posune zase o fous výše poté, co její metu protnete. Kupříkladu v Quickplay bude zásadní vaše rychlost a v té vás také budou pohánět časté hlášky na monitoru. Jednou z nejlepších je Challenge mode, kde taktéž máte časový limit na každou metu, ovšem stále manipulujete pouze s jednoduchými kostičkami. Ty budou obohaceny až ve Full módu, kde přibudou dlouhé destičky a jiné barvy kostek, přičemž zejména první zmiňované znamená poměrně důležitou obměnu v hratelnosti.
Grafika je poplatná celému konceptu – žádné složité tvary tedy rozhodně nečekejte, spíše jednoduché barvy i motivy, což ale není nějak výrazně na škodu. Celkově zkrátka lehce nadprůměrné dílko, od něhož není radno očekávat více než několikaminutové rozptýlení.