Základní a zásadní otázka, kterou je potřeba položit si na začátku tohoto článku, je takováto: komu je vlastně hra AntiNeph určena? Určitě není pro milovníky multiplayerových akcí (nemusí jít nutně hned o Quake 3: Arenu). Nenabízí žádný multiplayer a ač screenshoty připomínají jistá notoricky známá místa ze základních map Q3:A, nemá s tímto herním žánrem po stránce hratelnosti nic společného. Není určena jedincům s morálními zábranami a obdivovatelům českého progamingového klanu Neophyte. Pro koho tedy má cenu ji stahovat? Osobu, která AntiNeph nejenže stáhne, ale ještě si ho parádně užije, bychom mohli definovat jako milovníka nekonečných Moorhuhn klonů, kterému nevadí bezostyšné vykrádání grafiky z již několikrát zmíněné multiplayerové akce, a jehož vztah k Neophyte by se dal popsat nejlépe slovy „zabít, zničit, rozfragovat“.
Jak bystřejším čtenářům jistě došlo, AntiNeph je moorhuhn klonem, který se odehrává v prostředí nápadně připomínajícím Quake 3: Arenu. Namísto slepic se nám pak po obrazovce prolétávají jednotliví členové klanu Neophyte, za jejichž sestřelování railgunem získáváte body. Oproti slepičí klasice ale AntiNeph nabízí několik zajímavých inovativních prvků, díky kterým si také vysloužil místo na našich stránkách.
K dispozici je dvanáct úrovní, jejichž pozadí tvoří obrázky vytípané ze třetího Carmackova mazlíčka. Ty jsou v podstatě jen stylovou ilustrací, protože na hru samotnou nemají žádný vliv. Důležitější je předmět, který se vždy nachází přibližně uprostřed obrazovky. 
Úkolem hráče je ho chránit právě před Neophyte, kteří se rojí z různých stran obrazovky a snaží se ho ukořistit. Když se jim to povede, odečte se hráči deset procent zdraví a hra pokračuje. Za včasné sestřelení získá pochopitelně jeden frag.
Chytře vyřešená je střelba. Stejně jako v Quakovi se railgun nabíjí pomalu, VELMI pomalu, a tak je třeba pečlivě vážit, kdy a na koho vystřelit, zda by nebylo možné zabít více much jednou ranou, nebo zda není nutné obětovat deset procent života za cenu záchrany dvaceti či třiceti dalších. Volbou vhodné taktiky je možné dosáhnout zajímavých výsledků, časem však životy přeci jen dojdou. Následuje zúčtování, kdy se podle počtu fragů hráč zapíše do tabulky nejlepších – a může začít zase od začátku.
Ovládání je klasické myšoidní a nikdo nebude mít problémy se do hry okamžitě vžít. Na dlouhé úvody a řeči se tady zkrátka nehraje – AntiNeph je koncentrovaná akce. Jen škoda, že audiovizuální zpracování není na trochu vyšší úrovni. Pravda, hudba a vykradená zahajovací hláška stojí za to, grafika je ale velice amatérsky udělaná a rozhodně velké nadšení nevzbouzí.
Důležitá je nicméně hratelnost. Když odhlédneme od legálních sporů (OK, asi je v pořádku založit hru na screenshotech vytípaných z Quaka 3, ale ta zvuková stopa na začátku úrovně… nevím nevím…) a etické stránky věci (kdyby místo hlav Neophyte byly hlavy romských spoluobčanů, to by hned bylo odsuzujících hlasů…), vyjde nám klon Moorhuhnu, který ovšem nabízí několik nových strategických prvků, přitom naprosto neztrácí na hratelnosti. Jako oddychovka pro kancelářské krysy je to zcela ideální freewarová hříčka. Vyšší ambice si nedělá – a bohatě to stačí…
