Antitron – zachraňte lidstvo

Na počátku devátého tisíciletí (ano, čtete správně, opravdu devátého) lidstvo objeví novou obyvatelnou soustavu poblíž Mléčné dráhy – skládá se ze čtyř planet a říká se jí Solaris. Jenže brzy se její obyvatelé setkají s mimozemskou rasou, která se je pokusí vyhladit ...

Obyvatelé Země byli po devíti tisíciletích jednou planetou znudění, a tak spousta z nich neváhala a přestěhovala se do nově objevené soustavy Solaris, která nabízela velice vhodné podmínky pro život. Stovky let žili v klidu a míru, avšak poté se setkali s původními obyvateli, kteří se zřejmě vrátili z dlouhého výletu, se jejich svět změnil. Všechny čtyři planety sytému doplatily na tvrdou sílu mimozemské rasy, a zatímco v boji se ztrácí poslední, čtvrtá, obyvatelná planeta mimo Sluneční soustavu, solaraňané a jejich intergalaktická Unie uspořádali sněm a rozhodli, že teror musí zastavit. Proto je vyslán poslední zachovalý exemplář výkonného a silného androida, který má jako jediný šanci se postavit mimozemšťanům. Hráč se zde vžívá do kyberneticky nejvyvinutějšího charakteru, co kdy lidstvo stvořilo a jeho úkolem je přistát na každé ze čtyř planet, prostřílet se skrz vzdušné síly mimozemšťanů až ke každé z dvaadvaceti stanic, v nichž musí zničit zdroj mimozemšťanské aktivity.Nápad bitvy ve vesmíru, bitvy ve vzduchu a bitvy v interiérech mě zpočátku ohromil. Dlouho mi však trvalo, než jsem překonal počáteční odpor k vizuální podobě hry a ujal se ovládání malé lodi s aneroidem, která se potácela nad první ze čtyř planet. Po vstupu do atmosféry se jen změní pohled na vaši raketku (vše je stále v dvojrozměrném zobrazení, s ošklivou podobou objektů i použitých bitmapových podkladů), ještě než se naučíte úspěšně manévrovat přistávacím modulem (a přitom jej nerozmlátit o skálu anebo se nedostat na mušku na zemi hlídkujícím tankům), začíná přistávání na první z dvaadvaceti stanic a vstup do ní. Ještě jednodušší grafika zdobí i vnitřek stanice. Ta se skládá z několika chodeb, v nichž občas naleznete zatoulaného mimozemšťana (kterého lze jednoduše zničit "pokropením" neomezeným počtem dostupného střeliva) a přístupové karty tří barev. S pravomocemi se za několik málo sekund dostanete k Antitronovi – bytosti, kterou musíte deaktivovat (což není žádný problém). Poté následuje návrat do lodi a návštěva další stanice. Až obejdete všechny stanice na první planetě, můžete se vydat na druhou čtvrtinu vaší cesty za osvobození solaraňanů.Provedením je Antitron jenom obyčejná arkáda; bohužel ji provází i několik nepříjemných faktů, jako je například zadrhávání androida o stěny ve stanicích anebo nevyladěné ovládání ve „vesmírném“ módu; a musím podotknout, že pokud jste někdy hráli nevalně vypadající hru a nedbali na její vizuální podobu, v Antitronu jistě padne kosa na kámen. Osobně jsem se také kdysi domníval, že na vizuálním vzhledu hry nezáleží, ale pokud je něco tak ODPUDIVÉ, musím smutně konstatovat, že jenom kvůli grafice bych v hodnocení Antitronu musel ubrat bod. I přesto ale ještě dnešní titul neodsuzuji. Pokud se budete alespoň trochu snažit nevnímat modely a pozadí, můžete se do arkády velice lehce ponořit (byť jen na pár desítek minut). Jako freewarovka poslouží dobře. Je poměrně zábavná, lehce se vžijete do ovládání (alespoň co se týče čištění mimozemského obsahu stanic :) a nabízí i slušný děj (pro pobavení). Je to přesně to, co se od freewarových her očekává, a přesto si jistě bude mnoho čtenářů stěžovat na její zpracování. Antitron vskutku vypadá a hraje se jako hra z předminulého desetiletí (ačkoliv její autor tvrdí, že vznikla v roce 2000); ale to ještě vůbec neznamená, že není zábavná. Naopak; pokud hledáte způsob, jak zaplnit přestávku v práci a oddychnout si, vyzkoušejte, jak byste obstáli v záchraně lidské rasy a soustavy Solaris v Antitronu.