Štědrý den je pro většinu z nás zvláštní a dlouho očekávanou chvílí. Lidé si zpravidla nadělují dárky, přejí si navzájem hezké Vánoce i Nový rok a ládují se kapry, krůtami, krocany či kačenami. Našim dárkem pro vás, naše čtenáře, je právě hra Arabian Nights, neuvěřitelně povedená akční adventure, kterým s oblibou říkáme tombraiderovky.
Příběh hry se točí okolo dcery sultána, Melissy, a jejího milovaného, Aliho. Právě Aliho musíte dovést k princezně Melisse dříve, než se naplní události popsané v knize zákonů sultanátu Koba. Jakmile totiž Melisse bude dvacet let a nebude provdaná, stane se z ní podle zákona "lehká děva", jež nadále nebude hodna titulu princezny. Díky vám se to ale určitě nestane, pokud ovšem dokonale zvládnete nejen ovládání vaší postavy a kamery, ale také všechny nástrahy, jimiž vám tvůrci stěžují cestu ke konci hry.
Grafické zpracování Arabian Nights (dále jen AN) je, jak je určitě patrné z okolních screenshotů, naprosto excelentní. Bezesporu by se tvůrci za svou hru nemuseli stydět ani v porovnání s takovými hity jako třeba sérií Tomb Raider. 
S trochou nadsázky bychom vlastně mohli AN přirovnat k trojrozměrné verzi klasiky Prince of Persia, jejíž kvality se dají spočítat na prstech jedné ruky. Jak je u podobných her zvykem trpí i AN nemocí šílených textur, neboli utápěním, prolínáním a ztrácením textur. Nicméně AN se výjimečně tato nemoc téměř vyhnula a pokud vám nebude vadit občasné náhodné přesunování, vězte, že žádná další nepříjemná překvapení vás už při hraní AN nečekají. Velké díky patří autorům také za grafiku hlavní postavičky, která je nejen skvěle zpracovaná, ale také výborně rozpohybovaná a detailně vykreslená. Někdy si až říkám, že nechápu, proč tvůrci hru uvolnili k volnému šíření:-).
AN jsou, jak jsem zmínil, žánrově zařaditelné někam mezi tzv. tombraiderovky, nicméně pravdou je, že se od těch tradičních akčních adventure mírně odlišuje. Jednak tím, že zde nenarazíte jako například v Heretic2 na tisíce či desetitisíce nepřátel, jednak tím, že při jejich hraní nebudete hodiny bloudit nekonečně rozlehlými levely jako je tomu ve hře Tomb Raider. A je to jedině dobře, AN totiž striktně stále následuje dějovou linii 
a i při řešení tvrdých logických oříšků, kterých vás čeká bezpočet, je absolutně nemožné (neboli imposibilní:-)), abyste jste kromě zákysu ve hře ještě navíc ztratili, čili motivace naštěstí neumírá hned po deseti minutách hraní.
Ovládání, používání předmětů a lektvarů je natolik intuitivní, že jej po pár minutách zvládnou i ti, jejichž předchozí zkušenost s hraním akčních adventure končí u plakátu Lary Croft v životní velikosti visícího nad postelí. Ideální kombinací je samozřejmě jako u většiny her pravá ruka na myši a levá hbitě obsluhující směrové šipky a zbylé funkční (myšleno určené nějaké funkci, nikoliv jako opak slova nefunkční) klávesy. Na post nejužitečnější klávesy zde byl pasován Alt, jímž ovládáte skoky, na kterých si dali tvůrci zvlášť záležet a jejich použití je tak nejen efektivní, ale také velice, velice efektní. Například pokud stojíte pod nějakou výše umístěnou plošinou, stačí vyskočit (bez stisku směrové šipky) a přidržet levé tlačítko myši (jež je vyhrazeno pro akce). Ali se zachytí o okraj oné rampy a následně se vyškrábe nahoru (naneštěstí jsem to na rozdíl od vás před hraním Arabian Nights absolutně nevěděl. 
A má druhá a zároveň poslední rada, kterou můžete aplikovat v podstatě ve všech adventurách, je následující - "Pokud jste někde totálně zakysli, řešením zpravidla bývá ta nejprimitivnější cesta." Já snad mohu pouze doplnit, že hledaný otvor, jehož otevřením vám bude umožněna cesta dál, najdete, využijete-li výhody v naprogramování všech současných her. Pokud totiž tvůrci chtějí dále v příběhu cokoliv přesunovat (jakože onen otvor logicky přesunut bude), musí na onen objekt použít dvě oddělené textury, což je i při letmém pohledu vcelku patrně vidět. Jestliže teď nemáte tušení, o čem to tu plácám, nic si z toho nedělejte, při troše trpělivosti určitě překonáte jakýkoliv problém.
Tak jako každá správná adventura jsou i AN proloženy krátkými filmovými sekvencemi vyvedenými v enginu hry, jejichž existence je příjemným zpestřením. A s výhodou navíc můžete využít možností přehrání filmových sekvencí přímo příkazem v hlavním menu hry.
Engine hry je velice dobře naprogramovaný, i když je částečně poznamenán velikostí celé hry, jejíž instalace čítá nějakých 15MB a na mém PII 350Mhz se tedy v rozlišení 800x600 hra docela viditelně cukala. Naštěstí rozdíl mezi nižším a vyšším rozlišení téměř nepoznáte, takže si i v 640x480 užijete skvělou podívanou. Drobné výhrady bych ale měl k umístění kamery, jež zaujala své místo tradičně izometricky za hlavním hrdinou a jejíž polohu můžete samozřejmě pomocí pohybu myši snadno měnit. Občas se totiž stane, že se při litém boji kamera tak říkajíc "zasekne" do zdi a není tedy určitou dobu možné ji pootočit tak, abyste svou postavičku dostali do výhledu.
Ani tato drobná chybka ale nic nezmění na nesporných kvalitách této hry. Nejen že oplývá ohromující hratelností, ale zároveň je také skvěle audiovizuálně zpracovaná a opatřená zajímavým, orientálním příběhem, z něž na vás určitě dýchne ta pravá, nezaměnitelná atmosféra blízkého východu a není tedy sporu o tom, že je tím nejlepším vánočním dárkem, jaký jsme pro vás mohli pod virtuální stromeček připravit.
