Smash the Granny – krvavá variace na GTA

Hra česká, s originálním námětem, nadprůměrným technickým provedením a perfektní hratelností – přesně to je Smash the Granny od Reload Games, kde půjde o to přejíždět v roli řidiče roztomilého autíčka v různých lokacích chodce…

Petr Vadlejch alias Apofis má za sebou už pěknou řádku her. Mezi nimi se najdou logické záležitosti jako Moulins, akční jako The Target nebo Deadly Impact, ale též na přemýšlení náročná strategie Genesis. Od nového titulu Smash the Granny se tedy i přes střídmý koncept čekalo už od chvíle jejího oznámení opravdu hodně – a nutno říci, že nakonec tato poněkud kontroverzní až možná xenofobní simulace přejíždění lidiček ve městě pomocí roztomilého žlutého autíčka (tedy v podstatě to, co bylo nejzábavnější na prvním díle Grand Theft Auto) nezklamala a přinesla hodnotný herní zážitek na slušnou dobu.

Smash the Granny se nakonec odehrává ve dvou lokacích a celkem šesti úrovních. Hlavním cílem je vždy v časovém limitu šedesáti vteřin přejet určitý počet chodců (začíná se na patnácti, ale toto číslo se pochopitelně stále zvyšuje). Ovšem pedestriani (výraz oblíbený hráči podobně brutálního Carmageddonu) nejsou již zdaleka tak hloupí jako v betaverzi a pod kola stereotypně se pohybujícímu řidiči nevlezou, je tedy potřeba přejíždět sem a tam z jedné strany úrovně na druhou a chytře volit dráhu tak, aby se auto vyhlo nastraženým bombám a přitom jeho dráhu proťalo co nejvíce živého masa. Právě bomby jsou vedle časového limitu druhou zákeřností, která může zhatit hladký průchod hrou. Náraz do bomby způsobí výbuch ne nepodobný útoku palestinského sebevražedného teroristy a taktéž ztrátu jednoho z drahocenných pěti životů. A nula v této kolonce pochopitelně neznamená nic jiného, než potupný game over.

Princip hry je již dostatečně zřejmý, nastal tedy čas podívat se na technickou stránku hry a na to, jak moc se liší finální hra od pěkné, leč přece jen stále nedoladěné betaverze, kterou jsme testovali před několika měsíci.

Grafika je – jak jsme ostatně u Apofise, potažmo jeho Reload Games, zvyklí – velice pěkná, renderovaná, detailní, nepostrádá stánování (byť rozhodně ne dynamické) a působí roztomilým dojmem ne nepodobným prvnímu dílu již zmíněného Grand Theft Auto. Rozlišení 800x600 je naprosto dostačující a ani nevadí, že hra běží pouze v okně. Ukázkou technické vyspělosti je i příjemná hudba, byť větší variabilita by melodii jistě slušela, opakování pouhého jediného zvuku je pak také trochu otravné, naštěstí obojí jde vypnout jedním kliknutím a pustit si do pozadí nějakou vlastní MP-3 jistě není problém.

Proti zkušební verzi hry se Smash the Granny o něco zrychlila, přibrala nové prostředí a především – získala na hráčské atraktivitě pomocí stále těžších a těžších cílů. Obtížnost je zvolena tak akorát, hra pěkných pár desítek minut vydrží i zkušenějším pařanům a proklínání pochodujících důchodkyní doprovázené házením klávesnice, myši a dalších periférií či sourozenců není nic neobvyklého. Když se k tomu přidá možnost soutěžit s ostatními hráči ve výši dosaženého skóre, vychází z toho příjemná arkáda, která nemá velké ambice, k tomu, aby byla pěknou freewarovou odreagovávačkou, jí ale nechybí takřka vůbec nic...