Crash Bandicoot 2D – konzolová návštěva

Skákání na trampolíně, likvidace želv smrtící piruetou i uhýbání bednám plným TNT – to není obsah mého alkoholově-tripového snu, ale kupodivu popis dnešního demaku Crashe Bandicoota, který do druhého rozměru převedl Tuukka Virtanen.

crash_03

Hned na začátek prozradím, že původního Crashe Bandicoota jsem nehrál a pouze jsem si pro účely recenze zkoukl několik gameplay videí na YouTube (aneb jak hrozná musela být práce novinářů před vynálezem Internetu), takže pokud ho třeba bezvýhradně milujete, můžete začít stahovat už nyní, protože je předloze hodně podobný, byť není tak moc graficky atraktivní. Teď je otázka, jestli to vlastně je dobře.

Pokud zbytek z vás zajímá, jak se to celé hraje, vězte, že úvodní slova perexu nebyly mimo mísu. Hlavní postavička, dementně se usmívající po celou dobu hraní, skáče a běhá přes rozbitelné bedny a travnaté plošinky. Zlikvidovat vás mohou jak protivníci (třeba zmiňované želvy), tak i po nárazu detonující výbušné bedny, nejčastěji však skonáte po pádu do propasti mezi dvěma plošinkami či jinými pastmi.  

Nutno je zmínit přítomnost na můj vkus zbytečně protivné obtížnosti. Vzdálenost mezi dvěma ostrůvky bývá na pixel přesně vzdálená. Občas i více než to, pro postup dále musíte něco aktivovat, přičemž není úplně jasné, co to má být. Samozřejmě, ani v Half-Life nebylo úplně jasné, čím máte zapnout raketový motor a tak zabít chapadlodraka, v Crash Bandicoot 2D je ale jen velmi omezená funkce save – a ať už je nebo není tento koncept převzat z předlohy, považuju za chybu, že první kolo jsem musel opakovat padesátkrát, než jsem ho celé prošel. Nepřinutilo mě to hru odinstalovat, ale silně to znehodnotilo hratelnost. Nicméně, to už tak nějak pro žánr skákaček platí obecně a pokud vás podobná sebemrskačská obtížnost baví, můžete výtku ignorovat...

Pokud mohu srovnat s obrázky z předlohy, grafický styl se ji drží velmi dobře, ale pořád je to pouze dvourozměrné zpracování. A pořád je to... nechutně infantilní. Jak už jsem nakousl, je pro mě záhadou, pro koho vlastně podobné dětské hry jsou. Nemám tušení, jakou úchylku by člověk nad dvanáct let musel mít, aby ho něco podobného bavilo. A menší děti budou podle mě zase mít značné problémy vydržet iritující obtížnost vyžadující postup metodou pokus-omyl. Co je naopak potřeba pochválit je pěkná změna prostředí, úzce související se značnou délkou hry.

Nulová míra invence je kámen úrazu Crashe Bandicoota 2D. Kdyby mi někdo tvrdil, že se jedná o dětskou verzi Sword Calibre, bez potíží bych mu to věřil, protože tu skutečně není nic “navíc“. Pokud máte mladšího sourozence a chcete mu jako variantu ke GTA a Crysis nabídnout něco úměrné jeho věku, pak prosím, ale tentokrát je užití skutečně hodně limitované věkem hráče.