Nebuďme přespříliš elitářští, a připusťme, že braková tvorba umí být taky fajn. Ono kombinování krve, kvérů a koz, jako ho představil třeba Duke Nukem Forever nebo film Grindhouse, prostě umí pobavit. A to se počítá v první řadě. Každý žánr (i hidden object hry) má právo na život – a nemá tedy smysl dnešní arkádu Army Assets odsuzovat a priori jenom za to, že kombinuje příjemné s příjemným. Bohužel pro ni, nenabízí o moc více výhod než právě naditý výstřih virtuálním bojovnic.
Nejsem sice jasnovidec, ale troufám si tvrdit, že Army Assets měl být nenáročnou casual střílečkou, do které navíc vývojáři pro větší úspěch vložili prsaté ženštiny. Skutečně, hra nabízí klasický pohled zboku, v němž komandujete vojandu na její cestě za odhalením tajemství tajemných válkou zmítaných hor. To znamená spoustu střílení po nepřátelských vojandách a jinak prakticky nic víc. Jeden by řekl, že takový výslech zajatkyň v kůži oděnými důstojnicemi by mohl být zajímavější než arkáda jako taková, ale nešť.
Ve svém základu je Army Assets mírně nadprůměrnou arkádou, kterou z bahna podprůměru zdvihá především nenudící level design. Stejně jako před lety je zkrátka i dnes zábava skákat po plošinkách a dostávat tupou AI do pastí. Co tu máme dále? Bohužel už prakticky nic. Zbraní je sice více, ale na rozdíl od jiných primitivních leč dobře provedených destruktivních akcí (například Ranger, který zrecenzujeme brzy) tu není ani za mák zničitelné prostředí, pořádná krev či jen pouhopouhé třesení obrazovky při detonacích. Absentují i lascivní hlasy poraněných vojand - kvůli cílení hry na nadržené puberťáky jeden z potenciálně stěžejních aspektů. Škoda pro vývojáře, škoda i pro hráče.
Na konečné tak Army Assets zůstávala přesně tím, co sama kopíruje. Jedním uchem může jít příjemně dovnitř hlavy, ale snad ještě než ji dohrajete, tak vyletí druhým uchem ven. Za alespoň elementární snahu (příběh, zbraně, ironie) o nenudící dílo ji nadprůměrný status vlepím. Ale vývojáři zoufale promeškali možnost vytvořit něco trvalejšího a zábavnějšího než jen srandovní capinu, kterých je na scéně dvanáct do tuctu.
