Jako ve slavném Vetřelci se i v neobvyklé adventuře Astrocreep vesmírná stanice stává líhní nebezpečného druhu parazita. Jenže tady za onu příšeru hrajete vy a tak se nebudete bát, ale jenom bavit na účet posádky stanice. Skvělé nápady a velmi zábavné zabíjení vám ale bohužel nevydrží dlouho, kvůli relativně krátké herní době.
Nemůžu si pomoct, ale hry od Suits n’ Nukes mě baví čím dál tím víc. Po skvělé Among The Sheep a neméně děsivém Iron Head přichází tato, sice krátká, ale velice zábavná adventurka.
Podobně jako právě Vetřelec začínáte v jakémsi larválním stadiu. Zde v podobě „slimáka“, který vyleze z ústní dutiny nakaženého astronauta. Jste ale velice zranitelní a tak musíte najít nového živého hostitele, ve kterém se inkubujete. První chudák se nedobrovolně naskytne co nevidět a pak jdou věci ráz na ráz.
Astrocreep je vlastně logická hra. Vaším úkolem je vždy vyzkoumat, jakým způsobem toho kterého člena posádky nakazit. Čelní útok nepřipadá v úvahu a je třeba improvizovat. A v tom tkví hlavní podstata a síla hry.
Některé způsoby, jak lidi infikovat, jsou opravdu „na úrovni“. Jak nakazíte chudáka sedícího na záchodové míse, si asi dokážete představit. Jeho smrt (po tom, co naleznete správný postup) je velice krvavá, ostatně jako mnohé jiné. A také podivně uspokojující.
Skvělý je fakt, že po každé úspěšné infikaci se vyvinete do silnějšího druhu. Poprvé do malého brouka, který dokáže plivat kyselinu, podruhé se ale možnosti větví: můžete být podivná chobotnice, která svými slinami umí rozleptat kovy, nebo jakási nechutná kreatura, která umí telekineticky ovládat jiné živé bytosti. Volba zásadně ovlivní další průchod hrou.
Hrát za ty zlé je vždycky zábava a v Astrocreep tomu není jinak. Jediná škoda je, že hru s tak zábavným nápadem autoři trochu nenatáhli. Herní doba se pohybuje kolem deseti minut. Pokud vezmeme v potaz, že můžete hrát dvakrát (pokaždé za jiný druh monstra), natáhne se Astrocreep řekněme na minut patnáct. I tak bych si ale klidně dal nášup.
