V poslední době se mezi hráči usazuje domněnka, že freewarové hry jsou vždy spíše kopií nějakého úspěšného titulu nebo remakem některé ze starších počítačových legend. Bohužel však je to skoro pravda a možná vás nepotěším ani faktem, že i dnešní gamesa Atari Pong není zcela originální. Naštěstí nás nečeká překopávka tetrisu či arkanoidu, ale jedné z prvních počítačových her vůbec – Pongu. Tento logický rychlík jsme v posledních letech až zas tak často spatřit nemohli, neboť si jej autoři moc nevybírali, ale možná někteří z vás hráli jednoduchý klon Pong od ALBIsoftu, který vyšel zhruba před rokem. I když nebyl v žádném případě špatný, troufám si tvrdit, že Atari Pong ho jasně předčí. V prvé řadě by jistě bylo slušné se hned ze začátku zmínit o tom, že dnešní hra je shareware a není tak úplně zadarmo. Plná verze by měla být už dávno hotova, přesto se mi jí však nikde nepodařilo najít, ale řeknu vám, že jsem si plně vystačila s touto verzí omezenou. V plné hře autoři slibují několikanásobně víc hracích hřišť a levelů, možnost různých turnajů i zápasů s kamarády. Shareware verze má pouze dvě bojiště, na kterých můžete hrát, a povolená je jen možnost hry proti počítači, takže si s kamarádem ve dvouhře bohužel nezahrajete. Přesto mi poskytla více zábavy, než jsem si troufala doufat.
Princip hry Pong je vám všem doufám zcela jasný, přesto si neodpustím vysvětlit případným herním nováčkům, jak gamesu hrát. Pong hrají dva hráči, z niž každý chrání jednu stranu obrazovky a mezi vámi lítá pořád ze strany na stranu kulička, kterou vy musíte odrazit, což je někdy opravdu pekelně těžké, zvlášť pokud kulička získá vyšší rychlost. A u Atari Pongu se každým odrazem rychlost kuličky zvyšuje. Jak již jsem se někde výše zmiňovala, hru můžete hrát na dvou hřištích. První z nich představuje čtvercový ledovec plující ve studených vodách Severního oceánu. Na nich se kromě dvou osamocených tučňáků pobíhajících ve středu ledovce objevíte i vy a místo kuličky budete svou stranu onoho ledového hřiště chránit před sněhovými koulemi, které vyrábějí právě tučňáci. Je pochopitelně, že jich mohou vyrobit i několik, a věřte mi, že odpalovat zároveň byť jen dvě koule situaci značně ztíží. Navíc se tam tak divně promenádují, že o ně koule mohou zavadit a změnit směr, což vás také často asi vyvede z míry. A nezapomeňte, že každá přepadlá koule na vaše straně znamená bod pro soupeře, takže se koukejte snažit. Hraje se standardně do deseti bodů a vyhrává ten, komu se je podaří dříve získat.
Druhé bojiště se mi líbilo nesporně více. Jednalo se o klasické fotbalové hřiště s hlediště plným obecenstva a mimo brankařů jste ovládali zároveň i útočníky. Je asi těžké si to představit, ale určitě to při hře rychle pochopíte. Jinak je možné, že při hře nastane kuriózní situace a to při stavu skóre 9:9. To pak totiž dojde na penalty. Tři penalty on a tři vy a na vás bude jak dobře mířit, tak bleskově bránit a ne vždy se vám to asi podaří tak, aby to ladilo s vašimi představami. Co se týče grafiky hry, tak ta se mi jevila jako velice dobrá a zdařilá. Ono 3D provedení je opravdu téměř na profesionální úrovni a chyby se na ní hledaly jen těžko. Hudební doprovod bych ale chtěla pochválit obzvláště, ten se alespoň podle mě vydařil na výbornou a stejně tak se mi líbila i neuvěřitelně vysoká hratelnost. Myslím, že Atari Pong je nejkvalitnější remake Pongu, který kdy vyšel, a byla by velká škoda si ho nechat ujít.
