Atic Atac - strašidelný hrad vás vítá

Ať jste chrabrý rytíž nebo mocný mág, čeká na vás obtížný úkol v podobě návštěvy jednoho nehostinného hradu, který místo královské rodiny obývají zlí duchové a jim podobní - jak se s nimi vypořádáte?

Oživovat staré klasiky není někdy vůbec na škodu. Někteří jedinci se v tom dokonce vyžívají – což je příklad veškerých členů sdružení RetroSpec. To se totiž soustředí na oživování již dávno zapomenutých klasik ze ZX Spectra a jim podobných. Za sebou již mají vcelku slušný seznam předělávek, přičemž Atic Atac je opět jednou z nich.

Že se jedná o hru, jejíž koncept spatřil světlo světa před mnoha lety je vidno takřka na první pohled. Stejně jako v řadě jiných projektů, také zde si dali autoři záležet na pořádném retro vzhledu, což ostatně také zmiňují na oficiálních stránkách jako jednu z výrazných kvalit hry. Milovníci pixel grafiky si pak přijdou v každém případě na své, celkové prostředí hry se totiž opravdu povedlo, veškeré místnosti včetně nepřátel jsou zvládnuty na výbornou.

Příběh samotné hry vypráví o jednom strašidelném hradu, kam se vydáme s některým z trojice herních charakterů. Kterého z nich si zvolíte je zcela na vás, navíc se to do hratelnosti nikterak zásadním způsobem nepromítne. Atic Atac je rozčleněn do několika desítek různých pokojů, jež jsou navíc roztříděny do pater – v případě, že byste se rozhodli zpracovat plánek tohoto hradu,m nejspíše byste se pěkně zapotili. Princip je pak velice jednoduchý. Vy se totiž objevíte vždy na jedné straně herní místnosti, s cílem dojít až k některé ze tří dalších, kde se nachází další dveře. Celý hrad je totiž stvořen prakticky z jednoobrazovkových místností, které jsou navíc propojeny mnohdy i několika dveřmi, což tvoří z herní plochy opravdu podařené bludiště.

Procházet místnostmi stále dále a dále a zároveň objevovat nová prostředí se sice zpočátku jeví opravdu zajímavě, na příliš dlouho vám to však nevystačí. Život v tomto nehostinném stavení vám tedy mají ještě navíc znepříjemňovat již zmiňované strašidelné bytosti, mezi nimiž nechybí pochodující mnohdy nepříjemně zelení zombíci, strašidla a další. Ti všichni zpravidla ožívají z drobného víru vzduchu jež se vytvoří pokaždé, když vlezete do některé z místností. Na zareagování tak máte opravdu zlomek vteřiny, navíc je vaše zbraň občas opravdu složitá na ovládání, což situaci ještě více znepříjemňuje. To pak vše dohromady způsobuje nepříliš vyladěnou hratelnost, což je každopádně škoda. Po několika málo chvílích vás totiž objevování stále nových pokojů přestane bavit a vy tak chtě-nechtě tuto ač skvěle vypadající hru zavřete a smažete.