Atrigan Tank Wars – nadšenecké zjevení

S mocným rachotem a otřepaným dějem na naše monitory přijíždí šedesátinový důkaz, že freeware scénu ještě neopustila esence čisté nadšenosti. Ta esence, díky které si každý začínající vývojář říkal, že bude novým guru videoherního průmyslu. Esence, která se většinou obrátila proti tvůrcům. Naštěstí ale každé pravidlo má svou vyjímku.

atw_03

Bylo nebylo, na planetě Atrigo žila civilizace lidí. Jednoho krásného dne Atrigo napadla mimozemská rasa Helion, kterou se ovšem po sjednocení národů Atriga pod tzv. Armádou Genesis podařilo odrazit. Po neúspěšném prvním útoku Helionů začala planetu také zaplavovat tajemná šířící se toxická substance jménem Vinifira. Možná podle řeky, u které byla poprvé spatřena. Co čert nechtěl, hned poté přišla nová doba ledová, Armáda Genesis se začala se chovat špatně a vznikla proti ní opozice v Armádě Nemesis. A mezitím se Helion připravoval na druhou invazi...

Příběh jsem sice rozepsal poněkud na více řádků, než kolik by si asi zasloužil, nicméně podle mě vhodně ilustruje, co Atrigan Tank Wars (dále jen ATW) vlastně jsou. Jedná se o amatérský počin, který vznikal už když jeho autorovi Austinovi Gunsauleyovi bylo čtrnáct let. Ve hře ovládáte jeden z několika tanků a v komplikovaném pokračování už tak dost komplikovaného a odleckud vykradeného příběhu střílíte do jiných, zlých tanků. Co je podstatné, amatérství tentokrát nemá žádný peorativní nádech, protože s ním souvisí i ono poctivé nadšenectví, které je v ATW vidět prakticky na každém pixelu.

Čistá herní náplň ATW je shora viděná arkáda. V šesti obrovských mapách se proplétáte bludištěm budov, stromů a zdí a občas po někom střílíte. K dispozici je standartní škála vozidel – od pomalého tanku s velkým dělem po malé a hbité sviňky. Každý si tu svůj styl boje najde, avšak hratelnost ATW je spíše průměrná a co mne zaujalo zdaleka nejvíce je řemeslně vytříbené zpracovaní. Jak by se také otřepaněji dalo říct – tato hra byla vytvářena s láskou.

Austinův mnohaletý projekt může na první pohled po grafické stránce vypadat jako pokus osmiletého o ilustraci v Malování, ale i ty škaredě nakreslené budovy jsou v rámci možností zpracovány dobře. Stejně tak i děj je vykradené kde co, ale Austin a spol. si prostě dali tu práci svůj plagiát rozepsat na mnoha stranách do překvapivých detailů. Řekl bych, až pro freeware strategie netipických.

Nemám nejmenších pochyb, že kdyby měl Austin Gunsauley na kontě zbytečných dvacet miliónů dolarů, vytvořil by z ATW sérii srovnatelnou třeba s Halo. ATW obsahuje veškeré důležité položky velkého komerčního titulu – mají propracované dějové pozadí, složitý příběh, promněnlivé prostředí, výběr mezi mnoha zajímavými zbraněmi a v neposlední řadě i nějaké ty skripty během misí. Austin si dal práci i s takovými detaily jako s encyklopedií zbraní a trenažérem, na kterém si můžete všechny přibližovadla vyzkoušet nanečisto.

Nejsem si jistý, zda-li moje nadšení nepramení spíše z těchto podpůrných prvků, které se hrou samotnou až tak nesouvisejí, ale na každý pád musím prostě Austenovu snahu ocenit a jeho kratší dílko doporučuju i vám ostatním.