Tvůj učitel, starý dobrý profesor Von Forester, zmizel. Před několika týdny ti napsal dopis, kde se zmiňoval o tajemné masce ukryté v srdci staré pyramidy kdesi v amazonské džungli. Psal také, že se tuto masku vydává hledat a žádal tě, aby v případě, že se nevrátí, jsi se vydal hledat poklad ty. Tenkrát jsi jeho přání nevěnoval příliš pozornosti a brzy jsi na ně zapomněl. Profesor se každou chvíli vydával na tajemné a nebezpečné výpravy a vždy tě žádal o něco podobného. Tentokrát se však nevrátil. Když jsi zjistil, že je nezvěstný, dlouho ses nerozmýšlel, sbalil sis batoh a vydal ses na cestu. Nejen proto, že to bylo poslední profesorovo přání, ale i proto, že ses chtěl dozvědět, co se stalo. A tak teď sedíš ve člunu, okolo tebe neprostupná houština stromů a před tebou se z mlhy pomalu vynořuje cíl tvé cesty, tajemná pyramida Itzcoatlů, jež ve svém nitru ukrývá zlatou pohřební masku i osud profesora Von Forestera. Jsi odhodlán nalézt obojí.
Zápletka Back to Aztec jako by z pera scénáristy Indiana Jonese vypadla. Hra jako by se vykutálela z popelnice režiséra minimálně Fkových hollywoodských filmů. Jediné co ospravedlňuje očirvoucí zpracování, je skutečnost, že Back to Aztec je remake hry Aztec z roku 1985. Původní hru jsem neviděl, ale věřím, že předělávka je opravdu věrná, neb grafika i poněkud zmatené ovládání dávají tušit věkovitost. 
V čem vlastně celé to dobrodružství spočívá? V roli dobrodruha a archeologa v jedné osobě se vydáváte hledat tisíce let ukrývanou pohřební masku, i daleko kratší dobu ztraceného profesora. Procházíte mnoha patry pyramidy, chodíte po schodech nahoru a dolů, potkáváte potvory všemožných druhů, ale ne zas tak mnoha, otvíráte poklady a zkoumáte mrtvoly. Krom možnosti sejít o patro níž po schodech, můžete také propadnout propadlem, což vás na chvilku uspí. Pokud potkáte potvoru a neopatrně na ní šlápnete (nebo šlápne ona na vás) uspí vás to také, ale kromě toho ztratíte i jeden bod síly. Když přijdete o všechny tři, vytratíte se do tmy. Potvoru můžete samozřejmě i zabít a vyhnout se tak nepříjemnému fyzickému kontaktu, nejdřív však musíte vyhrabat u nějaké mrtvoly zbraň, protože ač se to zdá podivné, pavouka novinami nezabijete.
Chodby ve kterých se procházíte vypadají opravdu staře. I když možná by bylo lepší vyjádření zastarale. Grafika je, jak to jen říct, jako z roku 1985. Katakomby jsou naznačeny pouze jako podlaha, strop a stěny. Sem tam se někde válí hromada písku nebo mrtvola, většinu obrazu však zabírá černá plocha, která značí nedostatek grafiky. To všechno je jen slabou kávou proti obrázku který vévodí menu hry. V původní verzi určitě nebyl, protože s takovou hrůzou v čele by se Aztec nikdy nedostali dál než k příbuzenstvu programátorů. Takže se po spuštění nelekněte. 
Jak jsem již zmínil, ovládání hry je trochu zmatené. V manuálu přibalenému ke hře je jeho dobrý popis a proto jen stručně: Celá hra se ovládá „jen“ čtrnácti klávesami. Například máte klávesu na zastavení, chůzi, běh, otočení atd. Naučit se Back to Aztec ovládat chce trochu cviku, dobrou paměť a pevné nervy.
Back to Aztec si určitě stáhněte. Pokud jste milovníky retra, budete nadšeni. A pokud vás retro neláká, stáhněte si hru stejně. Zjistíte v jaké krásné době silných strojů a nádherných her žijeme.
- sobota 13. listopadu 2004
