Spíte rádi? Je vám blaho v náručí Hypnose? Uvědomte si, co řeknete, protože pokud odpovíte, že spánek nemáte rádi, tak vám stejně nebudu věřit. Je si to představte: Při představě, řekněme 7 hodin spánku denně, což není nijak přehnané číslo, se dostáváme k číslu 2555 prospaných hodin ročně. To je skoro 107 dní. Takže se dá říci, že prospíte skoro třetinu svého roku, potažmo života. To se vašim zaměstnavatelům asi nelíbí, co? A to jsem nezapočítal víkendy, při kterých si často „dáchnete“ ještě déle. V případě, že netrpíte dlouhodobou insomnií (Což asi ne, protože jinak byste byli už dávno mrtví.) se tedy nezlobte, když vám nebudu věřit, že nemáte spánek rádi. Někdo, kdo tvrdí, že třetinu svého života vykonává z vlastní vůle činnost, kterou nenávidí, je lhář, anebo masochistický šílenec vesmírných rozměrů.
Bob, hrdina Back To Bed má spánek velmi rád. Často se této bohulibé činnosti oddává. Problém je, že většinou ani neví, že se mu oddává. Trpí totiž tzv. narkolepsíí, takže během dne náhodně upadá do spánku. To není zrovna příjemné, když například přechází silnici. Jak to ale Bob vlastně dělá, že se vždy dostane v pořádku do postele, kde se v klidu vyspí? Inu, má na to své strážné anděly.
Back To Bed je zajímavá arkáda, ve které ovládáte nikoliv hlavního spáče Boba, ale jeho podivného ochránce a průvodce snovým světem. V roli podivného psa s Bobovou tváří se tak v každé snové úrovni snažíte navádět duchem nepřítomného Boba směrem k bezpečné posteli. To není pokaždé jednoduché, protože snový svět je pro spáče celkem nebezpečným místem. Upadnutí přes okraj světa do zapomnění je to nejméně nepříjemné, co tu chudáka Boba může potkat.
Pokud si odmyslíme nebezpečí, na které ve snovém světě lze narazit, je to celkem příjemné místo k pobytu. Tedy to v případě, že vaší mysli nedělá problém koukat se na podivně se zakřivující sloupy, létající buřinky, „mimoprostorové“ schody a podobné vymoženosti. Graficky je na tom totiž snový svět v podání Back To Bed velmi pěkně. Kvalitní technické zázemí jde ruku v ruce s grafickým návrhem, který připomíná a pravděpodobně si i bere za vzor mnohé z děl surrealistických mistrů. Zcela viditelně jde rozeznat inspirace Salvadorem Dalím a například i René Magrittem.
Pokud je vám výtvarný styl těchto umělců blízký a považujete se za znalce spánku, pak vám musím hru vřele doporučit. Pokud se za znalce nepovažujete a vaše fantazie končí v momentě, kdy zavřete oči, pak vám hru doporučuji také. Alespoň si rozšíříte své úzké obzory. Ale ne, abyste u toho usnuli!
