Bananarama - do boje za banány

Lidstvo je pověstné svou touhou ničit, zabírat a přizpůsobovat vše okolní obrazu svému. Jeho choutky se zpravidla nevyhýbají ani oblastem do té doby nedotčeným humanoidí rukou a tak přichází chvíle, kdy stateční opi musí nebojácně vyrazit do boje proti destruktivními choutkami ovládaným lidem.

Jezte banány, dětičky, jsou zdravé - tak by mohl znít podtitul freewarovky Bananarama, pokud by okolnosti jejího příběhu nebyly tak složité, jak se na první pohled ani nemusí zdát. Přesto na ni lze s klidem v duši vztáhnout text jiného úsloví - "kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá". Opět totiž budeme likvidovat nenažrané, po moci prahnoucí a na koloběh přírody nedbající zástupce homo sapiens pod taktovkou mírumilovných domorodých zvířátek zasažených jejich neohleduplnými vetřeleckými výpady.

Stručně řečeno, situace se má takto - lidičkové dorazili na území, které bylo od pradávna spravováno opicemi, a nyní mají za lubem si tuto půdu přivlastnit a původní obyvatele (tedy opy) jednoduše vyhnat. V podstatě to tedy mají mnohem snazší, než vy jakožto zástupce opic (že by šimpanz?) - taková opice totiž není vybavena zbraněmi ani bojovým uměním, není natolik silná, aby lidské "šamany" přemohla v přímém souboji, ani natolik rafinovaná, aby je dokázala přemoci za použití mozkové kapacity.

Primárním cílem vašeho putování tedy nebude likvidace přivandrovalých humanoidů, nýbrž sesbírávání po mapě poházených banánů. Primárním mimochodem také proto, že hra výhod z dané úrovně "odkrývá" vždy až poté, co jsou všechny banány hráčem pečlivě shromážděny. Aby byl náš výčet kompletní, hodilo by se ještě zmínit, že hra je rozdělena na čtyři světy, z nichž každý disponuje tímtéž počtem úrovní. V průběhu úrovně sice není možné aktuální pozici ukládat, nicméně jistojistě potěší fakt, že po jejím dokončení už nemusíte pokaždé začínat od začátku (je vám umožněno přeskočit všechny levely včetně toho aktuálně dokončeného).

Výbornou vlastností, jíž jednotlivé graficky i hratelnostně diferencované světy disponují, je zvláštní motivace hráče prostřednictvím přidělování tzv. "skillů" neboli dovedností. Po dokončení prvního světa je vám tak do vínku dáno umění skákat, po druhém házet bomby a po předposledním jejich dálkové odpalování. S tím samozřejmě souvisí i skladba jednotlivých úrovní. Zatímco ty "lesní" na samotném počátku vašeho putování designersky neoslní (a ani nemohou, pokud mají plnit svou "do děje uváděcí" činnost), ostatní už jsou na tom o mnoho lépe. Trochu možná zamrzí lehce klišoidní nepřátelé - jacísi šamani, jejichž jedinou úlohou je pochodovat na rovné plošině mezi dvěma body a ve správné chvíli se za vámi spustit a připravit vás o pokud možno co největší míru zdraví (tři takové kontakty, popř. jeden déle trvající odpovídá konci hry).

Na druhou stranu je lze také vcelku jednoduše na moment "paralyzovat" - a to tak, že je "navedete" do zdi na jedné či druhé straně jejich strážní trasy. Šamani vlivem nadměrné rychlosti, jakou se za vámi ženou, do zdí rádi naráží a na chvíli se tak vlivem konfrontace s pevnou plochou vyřazují z děje. Ovšem opravdu jen na chvíli - krátce na to bývají vždy čilí stejně jako předtím a tedy v podstatě neexistuje způsob, jak je z boje definitivně odstranit.

Pár slov k technickému zpracování... už z okolních screenshotů by mělo být pravděpodobně každému z vás jasné, že hra, s níž teď máte tu čest, není graficky nejzdařilejší. Nízké rozlišení, s kterým se nese na "trh", je dnes doslova tragické a totéž by se dalo objektivně tvrdit i o zbytku vizuální stránky Bananaramy. Musíte se tedy rozhodnout - zda chcete hru, která sice nevypadá nejlépe, ale dokáže vás u monitoru udržet poměrně dlouhou dobu (a dá se říct, že vás i poměrně dobře pobaví), nebo hru, která vás okouzlí vizuálně, ale hratelností nepřekročí bod mrazu. Rozhodnete-li se pro stažení Bananaramy, volíte možnost první, ať už taková volba symbolizuje cokoli.