Klasický Arkanoid byl ve své době velice oblíbená automatová hra, která byla převedena snad na všechny existující platformy a dnes patří mezi klasiku nejklasičtější, stejně jako Mario, PacMan, Pong, Boulder Dash nebo Tetris. Bananoid, není špatnou předělávkou Arkanoidu, ba právě naopak. Kromě původní koncepce a herních myšlenek svého vzoru je zde také několik zajímavých inovujících prvků, které hře přidávají na zajímavosti a až na výjimky nijak neubírají na hratelnosti.
Umělec a programátor William Rieder se rozhodl již před mnoha a mnoha lety, ještě v dávných dobách, kdy nikdo ani neslyšel slovo Pentium a kdy SVGA grafika byla pro hráče něčím jako je dnes 3D, že naprogramuje hru, která ponese podivný název Bananoid. Také si usmyslel, že ta hra bude pravidly i herním stylem velice podobná klasickému Arkanoidu. Tak vznikl titul, který je další variantou oblíbené klasiky. Není to na škodu. Vždyť si můžeme položit otázku: Kolik z nás opravdu onu klasiku vidělo? Většinou se nám do rukou dostávají jen desítky a desítky předělávek, někdy i lepších než původní produkt, ale originál už si asi nezahrajeme.
Bananoid je hra, na které zub času nezanechal zase tak velikou spoušť a u níž lze škody vyčíslit v nevelikém počtu kilobajtů. Již dlouhé roky se drží v konkurenci her běžících na podobném principu jaký byl použit v jejich společném předchůdci Arkanoidu. Bananoid je na dnešní dobu vcelku pěkný výtvor a nelze se tedy divit, že tato programátorská hříčka to dotáhla dost daleko - vyšla na spoustě CD a objevila se na mnoha internetových stránkách, kde odpočívá dodnes.
O co vlastně v Bananoidu a podobných hrách jde? Je to jednoduché, pomocí pálky odrážet padající míček a tím ničit cihlovou zeď. Ze zdi přitom padají různé prémie v podobě malých cihliček, které musíte chytnout onou pálkou. Pokud se vám to povede, můžete získat nějaký bonus, například větší pálku, další život, tři míčky, zpomalení nebo zrychlení míčku, lepící pálku, možnost prolétávat cihlami, skok do dalšího levelu a podobně. Některé varianty Arkanoidu kdysi obsahovaly i desítky takovýchto prémií, ale takovým extrémem Bananoid není. Na něm je naopak zajímavá jeho jednoduchost a příjemná hratelnost. Pozoruhodné je i to, že herní plocha nezabírá pouze jednu obrazovku, ale že po ní jde srolovat doprava i doleva. Levely jsou tedy mnohem větší a vy proto musíte zničit mnohem více cihel. Bananoid je tedy určen spíše zkušenějším a otrlým hráčům odchovaným vysokou obtížností videoherních arkádovek nebo nekonečných hopsaček. V této hře totiž dost dlouho trvá než dohrajete jeden jediný level. Byť by to byl level první. Pot teče proudem, nervy pracují a to je další věc, která na této hře zaujme.
Pestrá VGA grafika je na poměrně vysoké úrovni - kuličky, cihly i pálka mají svůj stín. Prémiové cihličky, které padají z rozbitých cihel jsou animované a pokud vám míček propadne, vaše pálka se rozpadne na kusy. Vše se ovládá pohodlně myší, což je někdy na škodu, ale jindy to má naopak své výhody (zvláště při rychlé akci). Ve hře překvapí také zvuky, ty totiž nevychází z chrochtadla, přezdívaného PC Speaker, ale z reproduktorů. Což je u takto staré hry překvapivé. Pokud jste tedy příznivci arkádových her, určitě si Bananoid stáhněte a zahrajte. Stojí to za to, zavzpomínat si na staré časy.
