Klaustrofobické chodby a koridory zaplněné pekelnými potvorami mají stále své kouzlo. Dungeony nemají problém najít si nadšené hráče i v řadách těch mladších uživatelů, což potvrzuje i nedávná „renesance“ tohoto žánru ve vodách indie. Barony si sebou nese to nejdůležitější, co dělá tento žánr tak zajímavým. Totiž nebezpečí, pocit stísněnosti a neustálého boje o přežití v děsivém prostředí, které je zde navíc náhodně generované.
Výběr postavy začíná volbou mezi pohlavím a končí u nabídky povolání a vzhledu. To poslední není tak zajímavé, mnohem důležitější je volba profese. Máme zde bojovníky, zloděje, léčitele, bojové mágy a několik zajímavých originalit, jako je třeba povolání poutníka, který začíná s nejlepším vybavením na průzkum podzemí, obchodníka, který sice musí před monstry utíkat, ale zase umí identifikovat předměty a nakonec zajímavého šaška. Hraní za něj je velice obtížné, má však několik triků v rukávu, jako je levitace nebo kouzlo na zmatení protivníků.
Kromě první úrovně jsou všechny další náhodně generované, což znamená, že se nikdy při průzkumu nenudíte a na druhou stranu také to, že nemáte tušení, co na vás vyskočí za dalším rohem. Nepřátel není na prvních mapách zase tolik, ale všichni jsou do jednoho extrémně nebezpeční. I souboj s obyčejnou krysou vás (pokud nebojujete na dálku) stojí polovinu životů. Ty se stejně jako mana pomalu doplňují. Rychleji, když jste nasycení, pomaleji, když jste hladoví, přetížení, nebo prokletí.
V každé úrovni najdete obchodníka, jehož stánek funguje jako bezpečná zóna odpočinku. Logicky u něj můžete prodat nasyslené harampádí. Cena závisí na vaší schopnosti smlouvat, což je jedna z šestnácti dovedností, které určují specializaci postav. Mimo ně existuje ještě šest základních statistik, jako síla, obratnost, nebo třeba charisma. Prostě klasika.
Vzhledem k tomu, že jeden hrdina, třebaže božských proporcí, nikdy nemůže zastat všechnu práci, můžete Barony hrát ve více lidech. Grupa dobrodruhů tvořená bojovníkem, léčitelem a zlodějem má o mnoho snazší úděl, než bijec-samotář. Jenže, stejně jako v případě hry pro jednoho, smrt je definitivní a vzhledem k obtížnosti i velmi častá záležitost. Ve hře více hráčů se sice celá parta znovu obživí při vstupu do nižšího patra dungeonu, ale to nutně znamená, že na živu musí zůstat alespoň jeden hráč.
A to je opravdu těžké. Zvlášť v pozdějších úrovních, kde jsou příšery silnější, rychlejší než vy a neváhají sledovat vás přes celou mapu. Stejně tak se můžete stát smutnou obětí třeba neidentifikovaného prstenu, který je ve skutečnosti prokletý nebo otrávený. Obtížnost je tak dána spíš nahodilostí jevů, než vyloženou náročností. Pro ostřílené lovce pokladů a hrdiny je tou správnou výzvou a ti vydrží u hry klidně i hodiny a hodiny.
zdroj: www.youtube.com
