První, co jsem pocítil pár minut po dohrání první partie dnešní skvělé freewarovky, byla neuvěřitelná satisfakce z toho, že se někdo zase po dlouhé době dal do tvorby jednoobrazovkové akční a arkádové podívané a radost z toho, že výsledek vyšel na téměř sto procent. Každá hra má ale i své drobné nebo větši chybičky, bugy nebo "nedoladěnosti" a my jsme tu od toho, abychom se v každé z nich do hloubky "vrtali" a všechny je pro vás sepsali.
Řekněme si to na rovinu - podstatnější chybu jsem ve hře po celou dobu svého hraní nalezl pouze jednu. Na rozdíl od těch potenciálních ostatních ale tahle nepochybně víc zamrzí. O co se jedná? Pokud to vezmeme z hlediska globálního, pak o nedokonalost umělé inteligence jako takové, pokud naopak z hlediska lokálního, pak o nevyvážené chování vašeho počítačového protivníka. Ať už ale budete onen bug brát jakkoliv, jisté je, že kdyby na tom tvůrci trochu víc zapracovali, nemusel by ve hře vůbec vegetovat.
Kladných a potěšujících stránek v BaseZone ale najdeme nepoměrně víc. Předně je to nadpozemská hratelnost, která vás dokáže u hry udržet až nezdravě dlouho. Máte-li navíc k dispozici živého lidského protihráče, výsledná radost z hraní se ještě přinejmenším zdvojnásobuje. Leckdo by si možná při pohledu na jednoobrazovkovou akčně-arkádovou strategii s dvěma totožnými nepřátelskými stranami, tímtéž počtem dvojic obranných věží a mnoha rozesetými jednotkami neodpustil poznámku o primitivnosti a jednoduchosti postupu tvorby takové freewarovky, nicméně naši chytří předkové už od pradávna tvrdí, že "v jednoduchosti je krása".
Samotný princip hry spočívá v tom, že pomocí směrových šipek pohybujete jakýmsi zeleným hranatým zaměřovačem a dvěma vybranými klávesami (mně osobně se osvědčila kombinace Ctrl a Alt) střílíte z výše zmíněných obranných věžiček. Správně tušíte, že tyto povely slouží k odrážení nepřátelské ofenzívy. Až vás ale neustálé bránění přestane bavit (a až vás k tomu donutí žalostný stav vaší zbývající energie), můžete se s chutí pustit do útoku také. Samotný útok probíhá tím způsobem, že ze své základny (tj. okraje obrazovky s vašimi věžičkami) vyšlete vždy specifický typ jednotky (proto po vás hra v Options menu požaduje tolik ovládacích kláves), který se následně pokusí dostat co nejblíže k nepřátelské bariéře (v praxi to vypadá spíš jako variace kamikadze).
Z důvodu možného taktizování s jednotlivými diametrálně odlišnými vojenskými jednotkami se také tato hra celkem opovážlivě zařazuje do žánru strategií. Vzhledem k široké paletě jednotlivých vozítek a poletuch a možnosti na vlastní pěst odrážet nepřátelské útoky se ale tento krok dá vcelku dobře pochopit. Skoro stejně dobře, jako u nedávno recenzovaného Joypalu šla vcelku jasně pochopit tendence přiblížit se co nejvíc definici RPG žánru.
Tak jako tak nám ale autoři mohou ve výsledku nabídnout velice kvalitní žánrový trojlístek a navíc v celkem sympatickém kabátku. Drobné výhrady bych měl snad pouze k občasným "křečím" zaměřovače, které se, alespoň na mém počítači, projevovaly jeho častým vyjížděním do stran a chaotickým poletováním po obrazovce. Zvuková a částečně i hudební stránka hry je taktéž vcelku kvalitní a i když pro vás nebude žádnou ozvláštňující novinkou, nijak nevybíhá ze zaběhnutého standardu.
Co říci na závěr? Snad jen přání, že si tuhle naprosto nenáročnou (jak hardwarově, tak stahováním) akční freewarovku stáhnete a sami se přesvědčíte o jejích nesporných kvalitách. A vzhledem k tomu, že de facto valné většině z vás něco strategie podobného rázu říkají (soudě dle anketky na úvodní stránce), není myslím nad čím váhat.
