V hrách přicházejících z Digipenu se většinou vyskytuje nějaký originální prvek a v tomto případě jím je zejména hlavní hrdina. Ten se asi nejlépe hodí na nějakého trempa, který se ocitl v místech lidské civilizaci dosti vzdálených. Ostatně kolem rostou kaktusy zapuštěné do vyprahlé země, elektřina se zde nevede a vlastně ani klasické zděné domy. Při hledání trocha přátelských duší a možná nějakého toho žvance se totiž zatoulal do místa zapovězeného, kam by rozhodně dobrovolně nevpadl. Vesměs se ocitl uprostřed kruhu ohraničeném primitivními přibytky, z nichž již začínají vylézat první domorodci, aby se vypořádali s tajemným návštěvníkem, který není v těchto končinách rozhodně vítán. A podle toho se k němu chovají...
Možná budete sami překvapeni, jak velkou kapacitu vlastně pojme ubytovací zařízení velikosti, jež se nachází všude kolem vás. Na první pohled budí dojmu malého stanu pro pouze několik málo lidí. Ve skutečnosti ale musí obsahovat nějaké tajemné sklepení, neboť se v konečném důsledku budou valit jeden nepřítel za druhým a to poroste i do desítek až stovek. Proto bude třeba opravdu rychle aktivovat svou zbraň a začít ji efektivně používat. Tím se dostáváme k hlavní zvláštnosti. Zabíjet totiž nebudete střelnou ani bodnou zbraní. Místo toho k tomuto účelu tak trochu ztneužijete svůj hudební nástroj, kytaru. Jednoduchým mačkáním akční klávesy jí budete švihat dopředu, a pokud před vámi stojí protivník, přetáhnete ho s ní po hlavě a on okamžitě zmizí. Takto to půjde stále dokola přičemž ve větším hloučku lze jednou ranou zabít i několik jedinců, což je kombo a plus body navíc pro vás.
Battle Beans má ale bohužel i mnoho mínusových bodů. Za prvé je to nepřesnost, co se mlácení týče. Mnbohdy nepřítele nezabijete i když byste jej očividně zasáhnout měli a podobných chyb je ve hře mnoho. Stejně jako třeba ta, kdy dojdete ke zvýšenému místu, tedy k jakémusi kopci a poté, co jsem se na něj snažila vylézt jsem prostě byla „pod mapou“. A právě tyto chyby sráží hratelnost, což se promítlo do výsledného hodnocení.