Díky zázrakům vědecké metodiky máme dnes v rukou řadu ukázkových příkladů, kdy jsou hry prospěšné jedinci i společnosti. Pomineme-li výuku dějepisu či získání umění multitaskingu, jsou rychlejší reflexy prý nejvýraznější schopností, kterou lze získat sezením před řadou (akčnějších) videoher. Chcete-li si tuto abilitu nacvičit, dnešní 3D hopsačka je k tomu ideální příležitostí. Bohužel, jste-li zároveň alespoň co by se za nehet vešlo cholerikem, ruku v ruce s tím hrozí i smrt vaší klávesnici.
Hratelnost Battle Jump totiž po hráči vyžaduje jak přesnost, tak i rychlost. Z pohledu třetí osoby ovládáte... věc připomínající pogo tyč, se kterou je třeba v nezemských levelech přeskákat po plošinkách až na konec kola. Tento nepříliš originální námět je opepřen hrstkou nápadů, jako jsou například čtverce, které pogo tyč automaticky nasměrují jinam, než chcete, a kterým je tak radno se vyhnout.
Je to vše? Bohužel takřka ano. Několik málo kol sice po hráči vyžaduje odlišné přístupy, a tak vás z prvních lehárových levelů brzy probudí drakonický časový limit (jenž si musíte zvyšovat právě bonusovými čtverečky), obecně ale Battle Jump ve hře jednoho hráče chybí výraznější inovace. Chybí motivace, proč by si hráč z lesa arkád měl vybrat právě tuto. Hra více hráčů, realizovaná přes rozdělený split-screen, sice faktor zábavy zvýší, ale i v ní zůstává hratelnost šedá jako zakalená voda.
Dojem lehce zpravuje povedená vizuální stránka, nicméně i v té je co zlepšovat. Zásadním problémem nejsou chybějící volumetrické stíny nebo cell-shading, ale jakékoliv stíny obecně – vzhledem k žánru a úhlu pohledu je totiž stín pogo tyče jediným orientačním bodem vzhledem k terénu. Jelikož je ale stín realizován pohou tečkou (viděnou až velmi nízko nad povrchem), chybí i orientace tak důležitá v 3D hopsačkách. Ačkoliv by se nad absentujícími levely ještě dalo přimhouřit oko, nad problematickou orientací už nikoliv.
Jak stojí na webu autorů, Battle Jump je stále ještě ve vývoji a leccos se v budoucnu může zlepšit. Bohužel pro vývojáře ale nerecenzujeme možnou budoucí verzi hry, nýbrž problematickou aktuální. Žánr hopsacích "dexerity" her je podobně limitovaný jako hry vycházející z Tetris – pokud opravdu HODNĚ nepopustíte uzdu fantazie, nelze hráči dát nic víc než jen starý koncept v oprášeném provedení. A autoři Battle Jump uzdu fantazie nepopustili. Pro dnešek si tak vystačíme s podprůměrným cejchem, a snad se vývojáři v budoucnu budou činit více.
