Becher Game - likérová arkáda

Další hra, která vznikla na popud soutěže vypsané likérkou Jan Becher, je s přimhouřením oka typickou arkádou. Unikátní na ní je ale nejen zvláští a notně ulítlý příběh, ale také precizní ztvárnění hlavní postavy, chodící láhve Becherovky, kvalitní editor vlastních úrovní a devatero levelů za devatero řekami a devatero horami.

Z řady her, které vznikly na popud soutěže o 100 000 korun českých vypsanou jedním českým výrobcem alkoholických nápojů, jsme pro vás dnes vybrali graficky velice pěknou 2D arkádu s třešničkou v podobě editoru levelů navíc. Lákají-li vás tedy plošinovky i dnes, v době kdy hry bez třetího rozměru programují jen sebevrazi, máte se na co těšit.

První, co vás na hře zaujme, je velice pěkné úvodní menu. Po pár nahráních sice začne nepříjemně zdržovat jednou a toutéž neustále se opakující animací, nicméně počáteční sympatické zpestření mu upřít nelze. Tím druhým je relativně strohý, i když přesto zajímavý příběh o jakémsi čaroději a vzácné květině atd. atd. V sympatickém zelenavém světě Becherova likéru vás budou čekat nejen zákeřní nepřátelé, ale také devět levelů s přibývající obtížností, která je už i tak na dosti vysoké úrovni.

Od typických arkád se tahle Becher Game liší zejména svým netradičním a nutno dodat, že i notně idiotským ovládáním. Když totiž chcete ve hře skočit (což bývá úkon v arkádách poměrně běžný) a logicky zmáčknete šipku nahoru, postavička naproti očekáváním nevyskočí kolmo vzhůru, ale poskočí dopředu nebo dozadu podle směru, na který je nasměrována. To, co na papíře nezní nijak hrůzostrašně, ze hry dělá téměr noční můru. Postavička sama totiž postrádá jakoukoliv přirozenou inteligenci a tak dělá pokud možno takové věci, aby co nejrychleji doputovala do věčných lovišť. Hřebíkem do rakve špatně zvoleného ovládání téhle hry je pak úkon zvaný "dlouhý skok", kterýžto má být dle návodu proveden kombinací Ctrl a šipky vzhůru. Jenže ejhle - pokud obě klávesy zmáčknete zároveň, nebo Ctrl lehce po inkriminované šipce, vaše postavička mile ráda zahučí do nenávratna. V praxi to pak tedy vypadá tak, že na klávesnici neustále kontrolujete, zda opravdu jako první mačkáte tu správnou klávesu.

Aby to ale nevypadalo, že tahle arkádová freewarovka má jen samé záporné stránky, musím rozhodně zmínit i spoustu jejich pozitiv. Předně je to velice kvalitní editor levelů, pomocí něhož můžete Becherpanákovi připravit taková dobrodružství, jaká si jen dokážete představit. Nemilé je, že posléze musíte oním vytvořeným levelem přehrát některý již existující, protože autoři do menu hry zřejmě zapomněli vpravit položku ve smyslu nahrání vlastních levelů (možná je to úmysl, kdo ví).

Velice dobře na tom tahle arkáda je co se týče grafického a zvukového zpracování. Hlavní postavička, zpodobňující láhev alkoholu s rukama a nohama, vypadá více než dobře a vzdáleně dokonce bez nadsázky připomíná kultovního Neverhooda a i veškeré ostatní objekty, prostředí i nepřátelé ve hře obsažení vypadají více než dobře. Zvuky jsou taktéž víceméně nadprůměrné. Snad by jen tvůrci příště mohli ošetřit zapauzování hry vyskočením do Windowsů, po kterém se mi hra vždy se sdělením Runtime error zhroutila.

Relativně dostačující je také rozloha všech devíti levelů, které by vás dle mých skromných odhadů měly stát asi kolem několika desítek minut, možná i něco přes hodinku. Kromě šikovně umístěných propastí a mimoúrovňových přeskoků vás totiž potrápí i dva typy nepřátel - jacísi kovoví panáci, které snadno sestřelíte svou zbraní, a potom skákající zatočené dráty, které ještě před nedávnem slavily úspěch u především mladších žáčků základních škol. Na rozdíl od reálu se tu ale sebemenší kontakt s nimi rovná ztrátě jednoho života, které obvzlášť ve vyšších levelech rozhodně zamrzí (hlavně proto, že ve hře není možnost uložení aktuální pozice). Více než vhodné je tedy sbírat veškeré objevivší se bonusy, které vám po čase drahocenné životy pozvolna doplňují (konkrétně je to jeden život za 10 000).