Becher Train - ať žijí vláčky!

Ať žije vláčkoviště! Je to k nevíře, ale hry ze železničářského prostředí jsou obrovsky oblíbené – a freeware oblast není výjimkou. Co je ovšem jejím specifikem: když se řekne vlak, nevybaví se hráčům sofistikovaná simulace a la Train Simulator od Microsoftu, ale perfektní logický rychlík. A právě to je osmá hra letošní Becherovka Game - Becher Train od Taze.

O Train Simulatoru a jemu podobných hrách můžete mít jakékoliv mínění (a že to moje není úplně nejlepší, s tím se tajit nebudu), těžko si ale budete o původním Vlaku od Ing. Němečka z roku 1993 myslet, že by snad nešlo o skvěle navrženou logickou freegamesku. Princip Becher Train je stejný: máme vždy úroveň, která se rozprostírá na ploše jedné obrazovky. Pohlížíme na ni pohledem z ptačí perspektivy. Krom zdí, které tvoří samotný tvar levelu, se zde nachází řada objektů určených k sebrání (typicky láhve Becherovky, ale i jiné, hůře bodově ohodnocené předměty), východ z úrovně, který se do jejich úplného vysbírání chová jako obyčejná kostka, a především bafající mašinka, jejíž kontroly se chopíte.

Ovládání je jednoduché – pomocí kurzorových šipek měníte směr do čtyř základních "světových" stran (doprava, doleva, nahoru, dolů :o), když přejedete přes pole, na kterém se nachází sbíratelný objekt, přibude na konci vlaku jeden vagónek s daným objektem již naloženým. Samozřejmě si nesmíte do takového vagónku narazit, pochopitelně i vybourávání o stěny je zakázáno.

Becher Train nabízí skutečně velké množství úrovní: celkem zde najdete šest graficky odlišných světů, v každém z nich pak osm levelů, jejichž obtížnost se zvyšuje řadou takřka geometrickou a už u třetího světa se pořádně zapotíte, než se vám podaří přijít na správné řešení. Bohužel, s tím souvisí i v podstatě jediná, ale zato hodně výrazná chyba hry: Becher Train je hra neskutečně pomalá. Vláček se pohybuje rychlostí tak šnečí, že vás leckdy lenost jeho pohybu rozčílí málem až k nepříčetnosti. Několikrát opakovat stále tutéž úroveň se pak rovná hotovým mukám pekelným. Jako umělé prodloužení hrací doby to funguje dobře, ale zároveň to bohužel plní i funkci frustrační, což už moc dobré není.

Jinak lze proti becherovskému vláčku jen těžko něco namítat. Ve freeware sféře lze těžko požadovat aspoň nějakou porci originality, byť by určitě hře prospěla. Je pěkné, že můžete sbírat klíče a otevírat si tak přístup do jiných částí úrovně, větší invence při vymýšlení designu úrovní by ale určitě neškodila. Nejde mi ani tak o složitost problémů, které před vás autor postaví, ale spíše o variabilitu prvků, ze kterých se levely skládají, která věru není velká.

Grafické zpracování je na nadprůměrné úrovni. Nedá se srovnávat s tím úplně nejlepším, ale myslím, že žádné velké změny ve vašich přirozených peristaltických pohybech (jako že byste třeba zvraceli – to pro ty, které je třeba trknout, zatímco těm druhým stačí napovědět…) nezpůsobí. Hudba je pěkná, když ale u hry strávíte několik hodin jako já, asi se vám omrzí.

Když hru porovnám s ostatními účastníky Becherovky, dojdu k závěru, že si své osmé místo vcelku zaslouží. Vítězným tučňákům, nebo dokonce podle mého názoru ještě lepšímu Becherovu snu nesahá ani po kotníky, své nepopiratelné kvality však jistě má. V konkurenci vláčkových her boduje slušným audiovizuálním zpracováním a počtem úrovní, nicméně zase ji trochu shazuje frustrující pomalost.