Další z řady becherovkových her anebo co všechno lze vytřískat z alkoholického námětu. Autorský tým Skeleton Software (a nebo že by to nebyl tým, ale pouze jednotlivec? Nerada bych někomu ubírala jeho plné zásluhy) se vydal směrem v naší zemi u vývojářů oblíbeným - směrem adventurním. Ostatně jak jsem tak probírala seznam her přihlášených do Becherovka game, tak většina z nich je buďto adventure nebo hopsací arkáda - tento trend patrně bude mít své kořeny ve skutečnosti, že strategie nebo 3D akce svou náročností nejsou zrovna vhodnými kandidáty k těmto účelům.
Bechera u ledu dává cosi o svých kvalitách tušit už z názvu. Příběh se má tak, že kdesi v džungli žil opičák Franta (co pořád mají všichni čeští vývojáři s těmi jmény jako Franta, Pepa nebo Vojta, to fakt netuším) se svou milou Becherkou. Tu jednoho dne unesl kouzelník Mrož a proměnil ji v kus ledu. Franta se tedy musí vydat na cestu, aby Becherku 
vyrval z mrožích spárů dřív, než ji zlý kouzelník umučí k smrti (taky by vás zajímalo, jak lze mučit kvádr ledu?). Bohužel se mu hned ze začátku stala taková nemilá věc - mrož ho chytil do klece a strčil do svého vězení. Tam teď Franta trčí a je jen na vás, abyste ho odtud dostali a ještě zachránili Becherku.
V úvodu hry je po vás požadováno zodpovězení čtyř otázek a podle vašich odpovědí pak bude nastaven časový limit, v němž hru musíte dokončit. Řekla bych, že možnost libovolného nastavení limitu by posloužila lépe a navíc by hned na začátku nevzbuzovala dojem, že se na vás chystá něco třeskutě humorného. Po seznámení s dějem se ocitnete rovnou v cele. Na první pohled vás nejspíš neupoutá nic z toho, co si máte prohlédnout nebo sebrat - ani zamřížované dveře, ani prasklá zeď a ani díra pod postelí - ale holý rudý opičí zadek. Teprve až se vynadíváte na tu krásu, začnete se rozhlížet kolem a vnímat herní interface.
Levým tlačítkem myši se provádí veškeré akce. Na tom by nebylo nic tak divného, kdyby zároveň na pravém tlačítku nebylo ukončení hry a to ukončení okamžité, bezpodmínečné a bez kontrolního dotazu. Z těchto důvodů jsem několikrát začínala hru znova, protože jsem se několikrát uprostřed hraní nechtěně ocitla zpátky ve Windows. Kurzor se mění stiskem mezerníku na nohu (někam jít), oko (něco okouknout) a ruku (něco použít).
S těmito akcemi si budete muset vystačit přes celou hru. Těžkého na ní není nic, spíš překvapivého - předměty se vynořují z černých koutů, mroží kouzelník sedí při finálním souboji v křesle, jako by se ho to netýkalo, a klidně čeká, až ho sejmete … No, uvidíte sami, jestli si to stáhnete :-).
