Black Cauldron – dobrodružství s kouzelným prasátkem

- „Jé, Black Cauldron, není to ta hra, kterou jsem měl jako dítě? Aha, tohle je její předělávka.“, přemýšlí Jakub nahlas. - „No co, když už je zadarmo, alespoň jí vyzkouším.“

A protože Jakub není lempl, nejdříve si zjistil jak je to s příběhem:
Bylo nebylo, – vlastně bylo – psal se rok 1986 a Sierra (herní společnost) chrlila jednu perlu za druhou. Jednou z těch zářivějších byl právě Black Cauldron, hra na motivy Disneyovské pohádky (která se inspirovala knižní předlohou Lloyda Alexandra). Jelikož byla hra určena hlavně dětem, lišilo se také ovládání – již nebylo nutné psát příkazy, stačilo v blízkosti předmětu stisknout jednu z funkčních kláves a voilá. Jak čas plynul hra pomalu tonula v bažině zapomnění, až v roce XXX přišel XXX a rozhodl se jí svou předělávkou připomenout celému světu. Základní dějová linie zůstala nedotčena – jste Taran, učedník u chovatele prasat v malebném světě Prydain. Hned na začátku zjistíte, že prasátko které máte na starosti je kouzelné. Hen Wen (tak se čuník jmenuje) totiž vidí do budoucnosti, čehož se samozřejmě „někdo“ rozhodne zneužít. Tentokrát je padouchem „Zlý rohatý král“(Evil Horned King), který Hen Wen unese a snaží se s jeho pomocí najít černý kotlík a ovládnout svět. Vaším úkolem je, rozhodnete-li se jej přijmout, zachránit prasátko i celý svět před mocnostmi zla. 

- „Hmm, že by příběh byl příliš originální, to se říct nedá. Jak to vypadá s grafikou?“, ptá se Kuba sám sebe, načež si hned také odpovídá:
- „No krása, EGA, přesně jako v roce 1986, žádná změna. Kostičky vidí i můj slepý děda, taky si na tom autor mohl dát víc záležet. Na druhou stranu to ve mně vzbuzuje nostalgické pocity – Jó, to byly časy.“ 

Crrr [někdo zvoní].
- “Koho to sem čerti nesou?!”, Jakub se šine otevřít. Je to jeho kamarád Pepa. Pepa je trošku jednodušší a neuvědomuje si, že Kubu ruší. Bez okolků mu vleze do bytu a hrr rovnou k počítači.
- “Jé, hele, Black Cauldron! To je bomba, můžu si zahrát?”, aniž by čekal na odpověď pouští se do toho. “Teda Kubo, grafika je sice jaká by měla být, občasné zvuky jsou dokonce o trošku lepší, ale to ovládání. Jaktože je to point-and-click? Co si pamatuju bylo složitější.”
- “No jasně, ale tohle není originál, je to remake.”
- “Jo tak a jak je to s hraním? Nějaké změny?”
- “Ani nevím, než jsem to stihl zjistit, vyrušil si mě.”
- “Jo, tak to sorry, omlouvám se. Zjistíme to spolu.”

[O několik hodin později…]
- „Ty jo, to byla bomba Kubo. Málem jsem zapomněl, co to je hrát opravdovou hru.
Dneska jsou ty gamesky vlastně jen technologický dema, ale tohle, tohle je nářez.“
- „To máš recht Pepo, ale když jsme hráli, nějak se mi to zdálo stejný jako ta předloha.“
- „Taky, že to stejný bylo. Většina úkolů měla několik řešení, za každý splněný úkol jsi dostal pár bodů a ke konci se taky dalo dostat několika způsoby. EGA grafika o šestnácti barvách beze změn, zvuk ze speakeru nahradila zvukovka, ale jako hudební doprovod jsme stejně museli mít puštěné mp3. Jediné veliké změny tedy jsou ovládání a fakt, že to jde rozchodit pod windows – mně to ale zas tolik nevadí, tobě ano?“
- „Vůbec ne, hra je to skvělá! Hlavně se mi líbí ten návrat ke kořenům. V dnešních adventurách se můžeš snažit jak chceš a stejně nezemřeš. Tady můžeš chcípnout na každém kroku. Kdysi to bylo vydáno jako hra pro děti, já myslím, že dnešní pařani by to ani nezvládli dohrát!“
- „Myslíš? Nepodceňuješ je trochu?“
- „Vůbec ne! Viděl jsi jaké jsme teď měli problémy. A to jsme to kdysi oba dohráli a stěžovali si, jaké je to krátké. Holt začínáme být nějací vyměklí…“
- „Ani ne, já si na krátkost stěžuju i teď, jediný, kdo tu vyměkl, jsi ty.“
- „Ty hajzle, to odvoláš!
- „Neodvolám!“ 
- „Jen počkej!“, vrhl se Jakub na Pepu.
[Aaargh; Bum; Bang; Au;Plác]

Myslím, že kamarádi mají co dělat celé odpoledne. My si zatím zrekapitulujeme co zjistili a uzavřeme hodnocením:
Black Cauldron remake je věrnou předělávkou své předlohy se vším všudy. Nesnaží se o inovace (které by ostatně nejspíš byly jen ke škodě), kopíruje již tak skvělé dílko a přidává jednodušší ovládání. Obávám se, že pro dnešní hráče by hra mohla být poněkud těžší, i když, možná se mýlím. Ti, kteří hráli hru původní a zcela jí propadli, nechť si k hodnocení připočtou libovolný počet bodů. Ostatní mohou brát za směrodatné 8/10, alespoň dokud si sami nezkusí kouzelné prasátko zachránit.