Blast Zone – po přečtení tohoto titulku by si asi většina soudných lidí myslela, že půjde o akční hru s pořádně efektními výbuchy. Tipovat jako žánr adventure bylo by značně odvážné až šílené. Tak tomu ale skutečně je, protože jde o nejnovější titul pana Alana Thorna, který má na svém kontě již jednu minimálně zpracováním výjimečnou hru – mystoidní adventuru Sigma, v níž se hráči pachtili se čtveřicí obtížných hádanek (z nichž jedna byla navíc úmyslně nevyřešitelná!) v nádherně vyvedeném 3D světě. Ten je základem úspěchu i u Blast Zone, nicméně tentokrát se hráči dočkají i mnohem dramatičtěji zpracovaného, napínavějšího a výraznějšího děje, postav, s nimiž lze zapříst rozhovor a podstatně většího počtu předmětů, jež lze v tradičním adventurním stylu sebrat, zkombinovat a použít. Přitom ale duch vůbec prvního Thornova projektu zůstal víceméně zachován a rozhodně se nedá říci, že by se Blast Zone snížila na úroveň "obyčejných" freeware adventur, jichž každý měsíc v AGS či jiných programech vznikají tuny.
Příběh Blast Zone je laděn do velmi, 
velmi depresivních barev, přestože je zasazen do prostředí cirkusu budoucnosti. Hlavní hrdina, zelený mimozemšťan D-Tox, je svržen do podzemního vězení, protože projevoval přílišnou lásku k rase lidí – a za čtyřicet osm hodin má být popraven zařízením, jež v budoucnosti nahradilo elektrické křeslo. Nese název Blast Zone, nikdo neví, jak funguje – a nikdo nepřežil, aby o tom mohl vyprávět. Jedno je jisté. Nenajde-li D-Tox nějakou možnost útěku, skončí to s ním bledě. Vydává se tedy na průzkum a objevuje různé skryté a podivné oblasti světa pod galaktickým cirkusem – vězně kopající příliš pomalu útěkovou štolu, zmutovaného doktora, jenž stráží nefuknční teleporty, či samotnou Blast Zone, jež zdaleka není jen tupým popravčím špalkem. Ale dost už o ději – je velice dobře vymyšlený a tu a tam příjemně překvapí, takže by byla velká škoda ho vyzradit všem, kdo by si naň raději příliš postupným objevováním ve hře sami.
Blast Zone se hraje mnohem plynuleji a příjemněji než Sigma. Je third person, hlavní postava je precizně vymodelována i animována, pohybuje se ale trochu pomalu, a tak se tempo hry až zbytečně snižuje na lenošivé plazení. 
Celkově je v porovnání se Sigmou Blast Zone mnohem zábavnější a spíše hráče udrží, a to i přesto, že tu a tam se v ní najdou obtížně uchopitelné puzzly v mystovském stylu. Hlavním trumfem zůstává ale famózní audiovizuální provedení. Blast Zone vypadá jednoduše úchvatně, jak ostatně může posoudit každý, jehož oko alespoň na chvilku padlo na obrázky u této recenze. Všechny scény vypadají naprosto bezvadně, jsou v realtime 3D (tedy nikoliv renderované) a lze se po nich procházet s postavičkou hlavního hrdiny. Stín na hru nepadá ani při posuzování ozvučení – hra sice není namluvena (kdo ví, do jak závratných výšin by se pak vyšplhala velikost jejího instalačního souboru), ale disponuje výtečnou hudbou a zvukovými efekty. Celkově lze Blast Zone hodnotit jako ještě mnohem lepší titul, než už sama o sobě vynikající Sigma. Alan Thorn o sobě dává pořádně nahlas vědět – uvidíme, co přinese příště.
P. S.: Kompletní návod v angličtině je k mání zde
