Trojrozměrný svět vidíme všude kolem nás. Všechno, co nás obklopuje má šířku, výšku a samozřejmě také délku. Tento svět se často snažíme napodobit i při vývoji počítačových her a tak dnes není žádný problém vytvořit prostředí, jež by se vším všudy připomínalo realitu, v níž žijeme. Ale nebylo tomu tak vždy. Na počátku éry výpočetní techniky byl uživatel rád, když se na jeho zelenočerném monitoru prohánělo skákající písmenko C, pod kterým si byl ochoten představovat toho nejstrašnějšího gangstera prchajícího před krvelačným zbytkem tehdejší znakové sady. O něco později se začalo rozjíždět používání grafických režimů a tak konečně mohla populární qbasicovská Gorila házet banány po našich obrazovkách. V té době jako by se roztrhl pomyslný pytel s programy, které neměly ani náhodou sloužit k výpočtům a finančním kalkulacím, nýbrž k zabití volného času a především k zábavě. 
Konečně si mohli uživatelé kazit oči u her různých typů. Mezigalaktické střílečky, adventury, plošinovky, sportovní simulátory, motokrosové závody a nespočet dalších žánrů. Většinou měly jedno společné - scházel jim třetí rozměr. Poté přišly legendy, jako Wolfenstein, Doom, Duke Nukem 3 a další, jež prosadili třetí dimenzi na poli počítačových her. My, milovníci herních klasik, jako je třeba PacMan, jsme to byli schopni tolerovat až do doby, než se třetí rozměr začal cpát i do herních žánrů, v nichž to bylo skutečně nemyslitelné. Je jasné, že automobilový simulátor jinak zpracovat nelze, ale aby kvůli zavádění třetího rozměru do her téměř naprosto vymizely staré dobré plošinovky, to je doopravdy škoda.
Proč o tom mluvím? Poněvadž bych vám dnes chtěl představit 3D předělávku staré dobré gamesy, známé jako Bomberman či Dyna Blaster. Zdá se vám to nemožné? Také jsem byl překvapen. Ale velice mile, jelikož musím uznat, že autorovi Petru Altmanovi se tuto klasiku povedlo vážně oživit jak skvělýmy grafickýmy efekty ve trojrozměrném zpracování, tak i hratelností a variabilností herního prostředí.
Třetí rozměr se neprojevuje přímo v samotné hře, ale jen jako nájezdy kamery, které zde fungují jako dokonalé oživení. Hra se ovládá buď šipkami, Shiftem a Controlem, nebo alternativními klávesami.
Myslím, že se skoro každý ze čtenářů někdy setkal se stylem hry na bázi Dyna Blasteru. Přesto však uvedu, o co přibližně jde. Ve hře Bomb Blast 3D procházíte se svým hrdinou prostředím plným překážek, jež vidíte z ptačí perspektivy. Na jejich likvidaci máte k dispozici arzenál bomb, které buď odstřelujete z dálky nebo před nimi musíte rychle utíkat něž vybouchnou a rozmetou vše do okolí. Občas naleznete bonusy, které vám přidávají životy , vylepšují vaše schopnosti nebo zvětšují výbušnost a ničivost pokládaných třaskavin. A aby toho nebylo málo jsou tu také vaši nepřátelé, kterých se nesmíte za žádnou cenu ani dotknout, jinak přijdete o život. Obtížnost se s rostoucím počtem ukončených levelů zvyšuje.
Prostředí úrovní je graficky ztvárněno podle rozličných témat – příroda, středověk, antika, počítač nebo UFO. V každém z nich jsou rozdílně zpracovány stejné objekty. Například nepřátelé z prostředí počítačů představují pobíhající kondenzátory a ve stylu zvaném UFO se vás snaží zabít zelení marťánci. Nesmím opomenout zvukovou stránku této gamesy. Hudba krásně dolaďuje její hratelnost a pomáhá udržovat náladu ve chvílích, kdy si zrovna nevíte rady, jak zaútočit proti nepřátelským obludám.
Tato hra obsahuje celkem 25 kol. Ale nezoufejte, k šířenému balíčku je přiložen i lehce ovladatelný editor úrovní, tudíž si můžete hravě vytvářet další levely. Lze jen přivítat, že hra podporuje možnost multiplayeru, takže se se svými přáteli rozhodně po večerech nudit nebudete.
Nutno dodat, že celá hra je vytvořena v programovacím nástroji PETR od české firmy Gemtree. Tato hra může posloužit jako důkaz jeho kvalit.
Bomb Blast 3D se také zúčastnil vývojářské soutěže portálu GameCode, kde získal druhé místo. Ale cílem těchto soutěží, jak je známo, není vyhrát, ale zúčastnit se a také rozvíjet svůj talent.
Co dodat závěrem ? Že váhat se nevyplácí, proto stahujte !
