S úchylnými nápady se letos jakoby náhodou doslova roztrhl pytel. Zatímco loni tempo vývoje freewarovek určovaly převážně remaky klasických logických rychlíků, dnes na naše harddisky útočí hry jako Bowliebash, o jejichž výstřednosti snad (po letmém pohledu na okolní obrázky) není nutné pochybovat. Každá taková hra je ovšem svým způsobem mnohem užitečnější, než stovky klonů Tetrisu či Arkanoida - nápad se totiž může zalíbit a nastartovat tak další vlnu bezostyšného plagiátorství, kterou mnozí tvůrci s radosti označují jako "náhodná inspirace".
Na úvod je nicméně třeba poznamenat, že nápad, s jakým jde na trh Bowliebash, pravděpodobně nikdo v budoucnu kopírovat nebude a vlastně by jeho zkopírování, popř. převzetí snad ani nebylo technicky proveditelné. Ne že by byl natolik stupidní, překombinovaný či jiným způsobem nevhodný... on je stručně řečeno příliš úchylný než aby si ho někdo všiml, natož pak ho začal napodobovat.
Samotná hra se odehrává na sešikmené ploše připomínající stůl na ping-pong, ohraničené z boku bílými obrazovkami. Na obou protějších stránách (tedy té blíž k obrazovce a té "vzdálenější") netrpělivě postává postavička patřící hráči (vám) a postavička počítačová (popř. další "hráčská", pokud hrajete v multiplayeru) - obě nachystané k následné akci. Jakmile je partie odstartována, úkolem hrdinů je sbírat zelené koule seřazené v linii před nimi a posílat je soupeři.
Soupeř samozřejmě musí dělat totéž a to intenzivně až do doby, kdy oponentovi vyšle poslední ze svých koulí. Hráči si tak neustále vyměňují a vyměňují, některou z postaviček občas k zemi knocknoutuje přikutálející se koule a napětí graduje. Obzvlášť v singleplayeru k tomu má ostatně velmi pádný důvod - do hry je totiž zakomponováno časové omezení, které vás motivuje k stále rychlejšímu a rychlejšímu odesílání obdržených koulí zpět k jejich odesílateli.
Není to ovšem žádná legrace. Levelů je ve hře málo a tak se obtížnost stupňuje naprosto nehorázným tempem a nepřátelé se navíc stávají stále fikanějšími. Není už tak snadné jim do cesty vyslat jednu z koulí s přesvědčením, že jí naběhnou přímo do cesty - ve vyšších levelech se naopak vyplatí taktizovat a přemýšlet o tom, kam soupeřovy kroky asi povedou v nejbližší budoucnosti. Počítačový oponent sám ostatně dokáže vám například zákeřně blokovat průchod k seskládaným koulím nebo nasměrovávat vržené koule tak, abyste se jim ani přes veškerou snahu nemohli vyhnout.
Co se ovládání týče, nepatří Bowliebash zrovna k nejjednodušším hrám. Předně - sebranou kouli je možné vymrštit buďto rovně (resp. ve směru kolmém k rovině, v níž jsou koule seskládány) nebo její směr pomocí šipek korigovat (ovšem to je možné pouze za současného stisku Ctrl, tedy klávesy pro odhození). Netřeba asi zdůrazňovat, jaký význam podobná legrácka může mít - snadno například můžete odhodit kouli tak, aby srazila oponenta který náhodou "tancuje" v rohu hracího pole. Detail je v tom, že pro sběr i odhoz koulí se používá tatéž klávesa a často se tak stává, že kouli odhodíte příliš rychle na to, abyste ještě mohli ovlivnit její směr. Poslední ovládací klávesa (šipka dolů) slouží k tzv. blokování koulí, tedy jakési poslední pomoci (nebo první? :-) ve chvíli, kdy se oponentem vyslané kouli už nemůžete vyhnout - její praktické využití je ovšem přinejmenším sporné, já osobně jsem se vždy raději rezignovaně nechal knockoutovat :).
Graficky je Bowliebash na velmi dobré úrovni, což je ostatně pochopitelné, vezmeme-li v úvahu jeho ne příliš zanedbatelnou velikost. Potěší však spousta zajímavých a hezky provedených animaček a čtveřice sympaticky vyhlížejících charakterů, z nichž navíc každý má svůj nezaměnitelný styl hry a originální vzhled. Naopak za veliké negativum Bowliebashe považuji nepříliš propracovanou část "sbírání a odesílání koulí" - otázkou je, zda se něco takového vůbec dalo během prací na hře ošetřit. Pokud ne, gratuluji tvůrcům k uvedení originální, hratelné a velmi působivé arkádové freewarovky.
