Psal se rok 1998, když na osobní počítače dorazil další zástupce v té době nesmírně populárního žánru Dungeonů. Vzhledem k tomu, že po více než devíti letech od prvotního vydání hra příliš tržeb na komerční scéně nevydělá, rozhodli se tvůrci k vstřícnému kroku v souvislosti s nadcházejícími Vánocemi a vydávají svou starší hru jako volně šiřitelný kousek.Pokud nejste s tímto poněkud starším a dnes ne až tak častým žánrem srozuměni pak vězte že se jedná o specifickou odnož RPG, která se vyznačuje podstatně menší akčností a celkovým pomalým postu
pem. Konkrétně Brány Skeldalu jsou fantasy dílkem, na jehož úvodu budete mít za úkol zvolit si čtveřici postav, které vás budou později provázet. K dispozici je několik různých tváří lišících se především vzhledem, přičemž k úpravě jejich schopností dojde až přidáváním speciálních bodů, jež jsou vám dány k dispozici a které je možno přidat ke čtyřem schopnostem, mezi nimiž nechybí síla, magie pohyblivost ap. Počet postav se pak v pozdějších fázích vyhoupne i na vyšší číslo a vy tak v klidu zaplníte celý „zásobník“ zobrazený níže.
Celá hra se odehrává v zemi Roveland, ta je pochopitelně rozdělena na různé úseky a velkou spoustu obrazovek, na nichž jsou vykresleny jak interiérové, tak i exteriérové výjevy. Ostatně hra se výhradně skládá ze statických obrazovek, po nichž se budete pohybovat za pomocí čtveřice kurzorových kláves vykreslených na spodní liště. Ty můžete mačkat jednoduše myší, kterou se ostatně dostanete i k jednotlivým možnostem boje v momentě, kdy na něj dojde. Od soubojů mimochodem nečekejte žádná akční krvavá jatka, vše probíhá pomalu, kroky si rozmýšlíte postupně. U každé postavy stanovíte, jak se má v následujících minutách chovat, pěkně pomaličku třeba i nastavíte, jak se má chovat (útěk, útok, magi
e atd.) a poté odstartujete bitvu a sledujete, jak dobré vaše úsudky byly. Vesměs by se tedy dalo říct, že systém boje v Branách Skeldalu odpovídá tradičním tahovým strategiím. Bohužel ale v tomto případě autoři tak trochu zapomněli na svižnost, tudíž se hra neskutečně povleče a nebude výjimkou, když u jednoho jediného souboje strávíte třeba i několik desítek minut – a to vás nejspíše bavit nebude.
Naopak pochválit je třeba grafiku. Dungeony nepatří k zrovna nejjednoduššímu žánru a co se obrazovek týče, jsou poměrně složité na zpracování zejména z toho pohledu, aby se výjevy neopakovaly. To ale v tomto případě nehrozí, Brány Skeldalu jsou plně profesionálním projektem. Sice staršího data, ale přesto je třeba jej doporučit minimálně herním pamětníkům.
