Základem je vytvoření profilu hráče, od něhož se následně všechno vyvíjí a to přesto, že v něm prakticky nic až na označení nic nenastavujete. Breaktris pak nabízí dva rozličné módy – pod tím prvním z názvem Breakris se schovává právě onen mix Breakoutu s Tetrisem, pod druhou volbou Tetris pak klasická legenda s možností hry s několika hráči – maximálně mohou být až čtyři. Ti všichni se musí vměstnat k jednomu počítači a především k jediné klávesnici a utkat se jak na čas, tak především na body.
Příjemným tréninkem se ale může stát právě netradiční Breakris. Hrací plocha tohoto módu se skládá ze dvou horizontálně rozdělených půlek. Ty jsaou však rozděleny víceméně pouze symbolicky, vesměs jsou totiž obě propojené. V té horní skládáte klasický Tetris, v té spodní zase odpalujete míček jako v Arkanoidu a snažíte se likvidovat kostičky – shodou okolností právě ty, které v horní straně obrazovky skládáte. Tím je pak celá situace značně ztížena – tvorba řad se totiž stává ještě obtížnější právě díky neustálé destrukci herního pole kuličkou odpalovanou z pálky ve spodní straně obrazovky. Tímto vlivem jsou pak zejména spodní řady nejvíce v ohrožení a vám postupně ubývá místa potřebného k skládání kostiček, které je vlivem přidání prvku Breakoutu zmenšeno na polovinu, což s sebou přináší nutně zvýšenou laťku obtížnosti, u níž hraje roli také fakt, že vedle skládání kostiček musíte zvládat ještě další činnost a to právě ono odpalování míčku.
Sečteno a podtrženo je Beakris rozhodně zajímavým a originálním dílkem, disponujícím jednoduchou, leč dostačující 2D grafikou. Pokud máte rádi logické klasiky jako Tetris či Breakout, doporučuji vyzkoušet.