Dnešní den se k nám až z dalekého Finska dokutálela nejlepší freewarová konverze Pacmana vůbec (teda aspoň podle mě). Tuto hru jsem miloval už od dob Sinclairů, přesněji řečeno od dob, kdy jsem se s ní setkal u kamaráda na Slovensku. Na PC jsem tuto klasiku poprvé uviděl na 386 s monochroním monitorem, a i přesto to byla geniální záležitost. Bůhví proč se mi ovšem tenkrát zdála docela těžká. To se však dneškem změnilo.
Jani Immonen převlékl známého žrouta teček v bludišti do akčního (a velmi slušivého) kabátku. Nepřátelé již nehoní vás, ale honí se mezi sebou a střílí po sobě. A teď si představte, že v této situaci si máte udělat klidné tečkové hody a nesmíte se do jejich bláznivých přestřelek připlést. Už to je dost bizarní představa.
Ty, jež mi nevěří ani slovo a myslí si, že do jejich oblíbeného logického Pacmana toto vše nejde zakomponovat, musím ujistit o omylu. Jde to a dokonce skvěle. A ti, co mi od začátku věří (dělají dobře a jistě si taky hru tam někde dole stáhnou), se nepochybně mají na co těšit. Capman je totiž vyzbrojen pistolí, čímž máte příležitost nepřítele poprvé v historii konverzí zastřelit! Také je odolný a hned neumírá, k čemuž mu slouží dvěstě jednotek zdraví. (To jsem také zíral! Proč to někoho nenapadlo už dříve?!) Tím samozřejmě arzenál zbraní není zdaleka vyčerpán, najdete zde ještě lékárničky, zvýšenou rychlost, bombu, lepší střelivo, dynamit a dokonce i nějakou tu minu. Navíc má celá hra úplně novou futuristickou grafiku.
Jak jsem se zmínil, Capmanova mise zůstává stejná - vyžrat všechny tečky z bludiště. Do toho střílejí červení, žlutí a modří blázni, a vy se jim vyhýbáte (a nebo je na vlastní riziko sestřelujete). Jak prosté. Hra obsahuje dokonce i krev (jestli se tak ta tmavě neviditelná loužička dá vůbec nazvat), slabší povahy (nebo rodiče) mohou její zobrazování v Options v klidu vypnout.
Bludišť je opravdu velké množství, přesněji řečeno 32, a klidně se přiznám, že na konec jsem se ještě nedostal. Pohybujete se šipkami, střílíte mezerníkem a bomby, dynamity a miny pokládáte Enterem. To vše dokáže vytvořit podivuhodně skvělou zábavu.
Hudba je taková pěkně akční, ale je jí málo, celou hru provází jen jedna melodie. Menu a credits díkybohu vlastní melodii mají a například zvukové efekty při vašem dobrém zásahu vyvolají škodolibý úsměv na tváři. Zkrátka i ozvučení příspívá ke skvělé zábavě, kterou Capman poskytuje. Podporován je též multiplayer, ale neměl jsem ho bohužel možnost vyzkoušet.
Další skvělá věc na téhle hře je to, že když vás levely s vtipnými názvy jako například “X-Folders” přestanou bavit, nebo je všechny dohrajete, můžete si jednoduše v přiloženém editoru vytvořit svoje vlastní. Editor (Capedit.exe) je velmi jednoduchý a intuitivní. Já se o tvorbu levelu pokušel, ale i přes primitivnost editoru se mi to příliš nevedlo - ovšem vy, milí čtenáři, jste jistě šikovnější než já :-D, a tak vás od tvorby nebudu odrazovat. Měly by se s příponou .lev ukládat do složky “ Levels”, ale nejsem si tím moc jistý. V normálním 
menu hry byste je pod položkou “Custom Levels” měli spustit. O úspěšnosti vaší tvorby mě můžete informovat v diskusi nebo na e-mail. Už se těším!
Skvěle je udělaný taktéž Help v html formátu, zodpoví vám všechny otázky (týkající se Capmana), navíc je i oku lahodící. Mimochodem, credits obsahují skvělý vtípek, kdy jsou vyjmenovány všechny příkazy programu, které si ve hře zahrály kladné a záporné role. Tímto vtípkem chtějí autoří hráče zasvětit do jazyka Delphi. To mě absolutně dostalo, bravo autoři!
Pokud si myslíte, že už jste dlouho nehráli nic zábavného, bláznivého, bizarního, známého a přitom nového, a navíc ještě neskutečně kvalitního, zkuste Capmana z Finska, nic za to kromě několika telefoních impulsů nedáte, a výborně se pobavíte.
