Příběh hry je zpracován do podoby staré kroniky a hráči předložen ještě před provedením prvního kroku v herním světě. Dozvídá se z něj o Hoře Ura Ruina, která byla podle všeho zakleta zlým kouzelníkem, což má za následek velké množství potulujících se nepřátel magického původu. A proto jste byl vyslán vy, člen Cechu magických obránců. Vybaven magickou tyčí se proto vydáváš do hustého lesa, který tě povede dál a dál.
Cech magických obránců: hora Uro Ruina je tedy mix RPG a akce viděné z pohledu první osoby. Vedle častých momentů, kdy budete mít za úkol něco najít nebo někam dojít totiž budou důležitou roli hrát i souboje, v nichž máte poměrně slušnou šanci vyhrát především díky své magické tyči vystřelující speciální smrtelné projektily. Důležité je rovněž poznamenat, že se podíváte jak do interiérových, tak i exteriérových lokací, které ale bohužel na vizuální přitažlivosti zrovna moc bodů nezíská. Jasně že je třeba k Cechu magických obránců přičíst nějaký ten plusový bodík za 3D zpracování, které má tato hra jako jedna z mála ze soutěže, na druhou stranu si nelze nepovšimnout těch ubohých modelů a nedetailních textur, které na mě v mnoha případech působily odfláknutým dojmem. Ostatně stačí nahlédnout do interiéru, kde najdete jen mrtvě a nezáživně vypadající pokoje. Dalším výrazným mínusem hry je zejména špatně vyřešená kolize s okolním prostředím. Díky tomu se bude opravdu často stávat, že dveřmi projdete třeba až na čtvrtý pokus, což jasně sráží bodíky nasbírané za hratelnost, dolů. A aby toho nebylo málo, je třeba přičíst i nesmyslně velkou magickou tyč, která zbytečně ubírá velký kus výhledu, což vám bude při procházení hrou mnohokrát otravovat život. I přes to ale není Cech magických obránců: hora Uro Ruina špatnou hrou. Autorům se jen nepodařilo dotáhnout dobře vymyšlený nápad to technické dokonalosti. Ostatně ani s tou hratelností to není díky častým mrtvým bodům vůbec slavné.