Vzhledem k tomu, že jasnou devízou PhysX karet jsou fyzikální libůstky, je i tato hra orientovaná na fyzikální kousky všech možných druhů. Některé se dokonce stanou i vaší zbraní, což ale závisí na volně povolání vojáka. Ty jsou přístupné celkem tři. První možnou volbou je Guardian se specializací na střelné zbraně, kdy máte k dispozici jak duální střelnou zbraň a také granátomet. Podobnou výbavu má i Black Cop, ovšem ve značně omezené míře. Vzniklé místo bylo zaplněno možností Psi útoků, které jsou jedním z hlavním lákadel hry. Ta totiž umožňuje pouhým zapojením mysli nejen přesunovat herní objekty lámat obří sloupy ale třeba i přímo zabíjet nepřátele. Na to je odborník především bojovník s povoláním Bishop. Tomu totiž do rukou nebyla přidělena žádná zbraň a tak jediný způsob, kterým se brání proti vlivům okolního světa je právě využití zmiňovaných Psi sil, kterých má tato postava jednoznačně nejvíce a s rozhodně největší silou.
První problém s CellFactor: Revolution nastává již při výběru levelů. Těch je ve hře celkově pět, bohužel jen dva jsou ale přístupné hráčům, kteří ve svém počítači nemají PhysX kartu, což bude asi většina z vás. I tak na vás ale čeká malé skladiště či přístaviště a druhý rozsáhlý level, který je hratelný ve čtveřici nabízených módů. Těmi jsou Deathmatch, Team Deathmatch, Capture the Flag a Assault, jejichž pravidla jsou nejspíše známá většině hráčů akčních her. V těch si vyzkoušíte hru proti danému počtu počítačem ovládaných botů, jejichž typ si na začátku zvolíte, stejně jako máte na výběr z několika obtížností.
Asi největším záporem hry je hardwarová náročnost. Ti z vás, kteří nehrají aktuální komerční hitovky a nemají dostatečně silný počítač, nemusí objemný, téměř 900 MB velký balík, ani stahovat. I na mém osobním počítači s Core2Duo E6300 procesorem, 2GB RAM a X1900GT s 256MB se hra znatelně škubala a to navíc bez možnosti stažení grafických detailů. Pokud tedy nevlastníte srovnatelnou či ještě lépe kvalitnější sestavu, můžete na tuto hru rovnou zapomenout.