Že si nedovedete představit, co všechno zvládne jeden nepředstavitelně nenažraný červíček, postavíme-li jej do bludiště, kde ho budou ze všech stran vábit stovky lahodných vůní? Pak by vám odpověď na tuto otázku měla poskytnout jednoduchá hra nazvaná Centipede, pocházející z nedávno proběhlého ročníku The Game Creators - 2004 Game Programming Competition, z níž jsme vám již přehršel klonů stařičkého Hada představili. Trávíme s ním dlouhé chvíle na obrazovkách mobilních telefonů, nyní také stále častěji i na monitorech počítačů. O kom že to mluvím? Přeci o nejklasičtějším zástupci plazů vůbec a to jednoduchém Hadovi, který se již stal hlavním hrdinou v mnoha povedených gameskách. Do této kategorie se řadí rovněž Centipede, v němž opět autoři alespoň v rámci možností popustili uzdu své fantazie.
Jako již klasicky se ocitáme ve striktně ohraničením prostředí, které však vedle nepropustných okrajů vlastní také několik zábran uvnitř, jež společně tvoří jakési spletité 
dřevěné bludiště. Zpočátku příliš zamotané není, s počtem dokončených levelů ale začne přituhovat a hra vás dokonce donutí důsledně rozmýšlet každý svůj krok abyste snad náhodou velice tvrdě nenarazili. To se zpočátku bude stávat jen vskutku zřídkakdy a povede-li se vám to, buďte si jisti že se jedná o čirou náhodu či obrovskou nešikovnost a nepřesnost.
Na svědomí to může mít ale také poněkud chaotické ovládání a dosti rozvláčné a pomalé pohyby našeho hada s podivně rozčleněným tělem. Ten je navíc podivně geneticky vybaven. Po zbaštění jakéhokoli kousku ovoce začne okamžitě kynout a k tělu se mu přidá jeden další oddílek. A tak postupně stále narůstá a narůstá, čímž se také stěžuje jeho schopnost ladně proklouznou
t uvnitř již zmiňovaného bludiště.
Jednotlivá prostředí po nichž se budete pohybovat se budou v pravidelných intervalech obměňovat, ovšem jen nepatrně. Tím myslím že třeba prostředí s nažloutlými listy se změní na nějaké s nahnědlými a tak podobně. Ačkoliv se v celkovém měřítku jedná o pouhopouhou maličkost, rozhodně to příznivě pomáhá k oddálení stereotypu, který se chtě-nechtě u většiny her dostaví.
Grafika a zvuky jsou příjemné a řadí se mezi povedený průměr. Co však již natolik nepotěší je samotná hratelnost, která nebeských výšit rozhodně nedosahuje. Ono, ačkoliv by se to mohlo zdát, koncept zůstal oproti jiným Hadům prakticky nezměněn, tudíž nabízí Centipede vlastně zábavu totožnou s jinými podobnými klony. Jestliže ale po něčem podobném toužíte, mohu dnešní gamesku jedině doporučit.
