Nedávno ukončená soutěž Česko hledá SuperStar ovlivnila obrovským způsobem českou veřejnost. Snad jen ti nejzarytější fotbaloví fanoušci zůstali věrni své Spartě, Slávii či umouněnému Baníku, ostatní se rozčlenili nově do nesmiřitelně nepřátelských táborů obdivovatelek Sámera Issy či Tomáše Savky, na druhé straně pohlavního spektra pak sympatie patřily Martině Balogové, Anetě Langerové či mladičké Šárce Vaňkové. Tradiční pondělní diskuse nad výkony soutěžících se staly součástí běžného úvodu do pracovního týdne a vydavatelské společnosti se neštítí využít ani stinných hudebních stránek soutěže, tedy antipotenciálu Aničky Dajdou či oné tlusté dívky, která je opravdu "kus". Není celkem divu, že na aktuální SuperStar mánii zareagovali i vývojáři počítačových her. Konkrétně se jedná o český (logicky) tým GameWorx, jenž připravil všem divákům vlastní variaci na SuperStar, v níž jde přeci jen výrazně více o skutečné hudební znalosti a dovednosti.
Klíčové pro úspěšné hraní počítačové hry Česko hledá SuperStar je totiž dobře se orientovat v hudebních stupnicích a rozpoznat jednotlivé tóny. Ačkoliv se totiž hra tváří jako v podstatě přepracování originálu, ve skutečnosti je její hratelnost o poznání omezenější než zábava u televizní obrazovky. Hráče nejprve příjemně naladí loga a propriety televizní soutěže, jež jsou rozesety všude možně po hlavním menu, následuje výběr jedné ze čtyř postav, které zbyly v soutěži jako poslední (tedy Tomáš Savka, Sámer Issa, Šárka Vaňková a Aneta Langerová). Potom se však nerozběhnou žádné disciplíny pěvecké, nýbrž prachobyčejná hadačská soutěž. Hra postupně zahraje celkem dvacet náhodně vybraných tónů – a je na hráči, aby je klávesami 1 až 8 na numerické klávesnici přiřadil k jedné z osmi základních durových stupnic. Povede-li se to, připíše si hráč bod, ne-li, nedostane nic a pokračuje se dále až do konce.
Komu by se podobná náplň herního zážitku zdála poněkud chudá, bude mít dozajista pravdu. Není to nic moc, zvláště pro ty, kdo stejně jako autor tohoto textu nedisponují příliš hudebním sluchem a většinu stejně střílejí od boku. A skalní fanoušci jednotlivých soutěžících určitě najdou jiné a lepší příležitosti, jak se podívat na fotky svých oblíbenců, které jsou v počítačové hře Česko hledá SuperStar přítomny vždy na pozadí veškerého snažení (a to je také jejich jediný efekt na hratelnost – zkrátka jsou tu jen jako estetická tapeta). O grafickém zpracování pak už dále nelze prakticky nic říci, neboť zbytek už tvoří jen tu a tam nějaký text, stejně tak je to s hudbou – těžko může doprovázet samotné snažení a titulní melodie v hlavním menu by se dala koneckonců také očekávat. Celkově lze hru Česko hledá SuperStar hodnotit kladně jen velmi obtížně – je to spíš takový parazit na slávě úspěšné soutěže, jenž může na chvilku pobavit, rozhodně se ale nelze zbavit dojmu, že mohl být zpracován daleko lépe a že si Aneta i další hvězdy soutěže zasloužily lepší převedení na monitory.
