Chaser - stůj, nebo tě nechytím

Máte jediný úkol: chytit panáčka, kterého chytit nejde! V prostředí s psychedelickou grafikou a při rychlostech nad rozlišovacími schopnostmi oka se o to ale musíte minimálně pokusit!

Chaser

Mají počítačové hry nějaký smysl? Jistě, u komerčních titulů je to obvykle projít všechny levely a počkat si na další pokračování. V tom případě ale Chaser smysl nemá. Po pěti minutách, kdy je vaším úkolem chytnout druhého panáčka na ploše, totiž zjistíte, že to asi nejde. Je prostě rychlejší, chytřejší a nevadí mu žádné překážky. Tak proč se za ním honit? Prvním skupina si asi řekne, že to prostě jít musí, protože autor nemůže být takový masochista. Druhá skupina prostě bude hrát, protože se chce bavit a postupně objeví, že smysl leží úplně někde jindy (i když ten proklatý červík "jak to ukončit" pořád asi bude hlodat). No a v tom je asi i ten pravý smysl her. Pobavit se a odreagovat. V tomto kontextu je pak Chaser skvělou záležitostí.

Nuže, složitá herní pravidla - chytnout panáčka před vámi - byla dopodrobna popsána. Při ovládání stačí držet šipku pro pohyb vpřed a zatáčet do stran. Připomíná to trochu bruslení a pokud chcete nahrát co nejvíce bodů, je tento postup nejefektivnější. Pokud byste totiž sledovali přímo stopu panáčka, připravíte se o bonusy a hlavně při vyšších rychlostech vás ten mizera začne vláčet skrze překážky, aniž byste je zaregistrovali. Okolní stromy a kameny mu totiž nijak neublíží, ale vás zastaví a všechny body se vám smažou (jak kruté!).

Hra trochu připomíná osmibitové frenetické střílečky. Všude se povalují nějaké kostičky a prostředím se míhají podivné prskavky. Při vyšších rychlostech se z panáčka začnou odštěpovat různá světelná vlákna s bodovými bonusy. Když už mu dýcháte za zády, najednou se před vámi objeví tři pruhy a vy na chvilku netušíte, kterým směrem se vlastně vydal (jak kruté!). Hudba se přizpůsobuje hernímu tempu a skvěle dotváří atmosféru bezmoci. A on to je všechno autorův záměr! Zatímco zpočátku vás dokáže zabít i okolní animace běžící na pozadí, čím víc bodů získáte, tím jste jaksi odolnější. Zároveň ale ztrácíte orientační smysl a všechno se mění v jednolitou barevnou kaši, ve které stále hůře vnímáte překážky. Mnohokrát vás tak naštve, že vlastně ani nevidíte překážku, která vás srazila k zemi (jak kruté!). Pohybovat se však na hranici vnímání (a mnohdy za ní) je opravdu nevšední zážitek.

Chaser je prostě nevšední hra, u které vydržíte déle, než jste si před spuštěním plánovali. Po každém pádu vás totiž něco uvnitř bude tlačit, abyste se znovu rozběhli a toho trotlíka před vámi prohnali (nebo dohnali?). Celkové hodnocení nejvíce ovlivnilo několik programátorských chybek, které se čas od času objeví (ostatně byla naprogramována za 12 hodin). Někdy se váš hrdina "probudí" mimo herní obrazovku a musíte ji restartovat. Možná by se na závěr slušelo prozradit, zda tedy nějaké oficiální zakončení skutečně existuje. Ano existuje, ale musíte na něj přijít sami. Do diskuse se můžete pochlubit i nejvyššími bodovými zisky.