Ve skutečnosti ale opravdu vypadá jako prachem zanesená herní památka. Ostatně tomu odpovídá dosti nízké rozlišení a rozkostičkovaná obrazovka tvořená celkem slušným pixelartem. V tom je vlastně zpracované celé toto tropické dobrodružství, u něhož jsem až s podivem koukala, jak epický příběh se z toho vyklubal. Dokonce i v několika základních barvách dokázal autor vykreslit přímořskou oblast, kde převládají základní myšlenky arkády. I když by množství nepřátel mohlo odpovídat spíše akční hře, hlavní hrdina, trosečník, je zcela bez zbraně. A na to je v Clifall trochu nepřátelské prostředí...
Přesto lze ale s trochou koncentrace vše s přehledem zvládnout. Pohyb po herním světě lze rozřadit do dvou základních kategorií – po souši a ve vodě. Oba tyto druhy se snaží být v rovnováze, přesto převažuje pohyb po souši, kde daleko lépe využijete jediné „speciální“ schopnosti a to výskoku. S jeho pomocí je možné překonávat nepřátele jako jsou hadi, škorpióni a další. Takoví většinou postávají na souši a pohybují se zprava doleva nebo v případě hadů natahují svůj dlouhý krk. Stačí správné načasování a jediným skokem tuto překážku překonáte. Trochu problematičtější bude přejít zajímavě vyřešenou bažinu, která přibývá po jednotlivých pixelech a přejít ji lze i suchou nohou, ovšem s trochou správného odvahu. Nebezpečí na hlavního hrdinu číhá i v hlubokých čirých vodách. Zde bych autorům vytkla snad jen to, že do vody ponořili spoustu druhů ryb a jasně nestanovili pravidla, které jsou nebezpečné. Vše tedy budete odhadovat metodou pokus-omyl což může být občas i fatální.
Cliffall je zdařilým projektem právě díky tomu, že jde o hru diametrálně jinou. I v takto bojových a jednoduchých podmínkách tvůrci dokázali vykouzlit zajímavý příběh, který mě+ jednoduše bavil. Jasně že hra nemůže dostat tolik bodů jako atraktivnější zástupci arkád, přesto ale projekt jedině doporučuji.