Jistě jste se na svých toulkách, zejména po větších městech a na jejich náměstích setkali někde s hloučkem lidí, kteří s velkým zájmem přihlíželi čemusi podivnému. Pokud by se vám podařilo nakouknout přes ramena těmto zvědavcům, spatřili byste jednoduchý pultík a za ním muže, který svými hbitými prsty přehazoval na pultu tři, někdy i čtyři poloviny obyčejných skořápek od vlašských ořechů, v některých případech tyto půl skořápky nahradily obyčejné, neprůhledné kalíšky. Tento muž umístil pod jednu skořápku nějaký předmět, nejčastěji kuličku a pak velmi zručně, ale hlavně rychle tyto skořápky mezi sebou promíchával, že vám až oči přecházely.
Určitě jste se už sami dovtípili, o čem tady hovořím, uhádli jste, mluvím o hazardní oblíbené a velice populární hře, nazývané „Skořápky“. Lidé stojící okolo něj uzavírali sázky na to, pod kterým kalíškem či skořápkou po zručné manipulaci tohoto kejklíře se kulička nachází. Pokud jste tuto hru sledovali delší dobu a pozorně, museli jste si určitě všimnout, že v drtivé většině tito vášniví riskující hráči novou polohu skryté kuličky neuhodli a jejich vsazené peníze tak rychle putovaly do kapes zmíněného šejdíře. Nebylo to ovšem tím, že by všichni měli tak špatný postřeh, ale tento zlodějíček vždy svými nenechavými prsty při manipulaci se skořápkami tuto kuličku ukryl ve svých dlaních.
Je tedy nad slunce jasné, že jste mohli mít ten nejlepší postřeh a nic jste nemohli vyhrát, pokud se tento podvodník a lapka sám jednou za čas nerozhodl nechat někoho vyhrát, aby tak do této hry přilákal další nové oběti za účelem zvýšení svých nelegálních zisků. Lidé jsou holt nepoučitelní, navíc rádi riskují a ono příslovečné a známe „co kdyby náhodou?“ je hnacím motorem pro uzavírání předem ztracených sázek, s čímž samozřejmě tento vykuk předem počítá. Pokud také rádi riskujete, máte v oblibě hazard, ale nechcete podporovat takové nelegální svinstvo, přitom byste si rádi ověřili míru vlastního postřehu, pak rozhodně neváhejte a stáhněte si tuto hru.
Mohu vás již předem upozornit na to, že tady se skutečně nepodvádí, hraje se naprosto fér a záleží tak vskutku jen a jen na vás a vlastních očích, abyste uhádli, kde se po důkladném zamíchání skořápek, které provádí váš počítač, kulička v konečné fázi nachází. Takže především si hru roztáhněte na celou plochu, potom klikněte na PLAY GAME a nabídne se vám možnost hrát hru A, nebo B. Přiznám se sama bez mučení, že se mi nepodařilo zjistit, jaký je mezi těmito dvěma hrami rozdíl, na snad na to přijdete vy sami. Vaším úkolem tedy není nic jiného, než po promíchání skořápek uhodnout, pod kterou se nyní kulička nachází, na tu skořápku tedy klikněte levým tlačítkem myši.
Pokud uhodnete, přecházíte do dalšího kola, při neuhodnutí správného místa nepřicházíte o žádné životy, pouze se vrátíte do předchozího kola. Samozřejmě, že s přibývajícími koly je stále těžší uhodnout, pod kterou skořápkou kulička zůstala, bude se vám totiž točit nejen hlava, ale tak jako mně, protáčet i oční panenky. Ani zde nevím, jestli má hra nějaké ukončení, podařilo se mi dostat až do 31. kola, ale dál jsem se nedostala, protože už jsem kmitající skořápky nestačila sledovat. Pokud se tedy dostanete dál, po případě na nějaký konec, smekám před vámi, točí se mi totiž hlava ještě teď, když píši tuto recenzi a to jsem hru hrála pouze tři čtvrtě hodiny.
Grafika hry je poplatná tomu, o co ve hře vlastně jde, možná, že pozadí hrací plochy mohlo být podstatně bohatší, s ním si autoři hry mnoho nepohráli. Také mi chyběly alespoň nějaké zvukový efekty, postrádala jsem byť jen jednoduchou doprovodnou hudbu. Asi se to autorům vzhledem k objemu hry už do ní nevešlo, anebo nechtěli při úporném sledování skořápek vás vyrušovat.
